- Česky
Právní a politický rámec v České republice má několik pozitivních aspektů i některé značné nedostatky. Česká republika je smluvní stranou nejvýznamnějších mezinárodních a regionálních úmluv, včetně tří ze čtyř základních úmluv o osobách bez státní příslušnosti (ačkoli s určitými důležitými výhradami k úmluvě z roku 1954). Některá data o osobách bez státní příslušnosti v zemi jsou k dispozici, ale omezují se pouze na ty osoby, které v zemi pobývají oprávněně.
Česká republika nemá zvláštní řízení pro určení statusu osoby bez státní příslušnosti. Od roku 2019 Ministerstvo vnitra vydává rozhodnutí o určení statusu osoby bez státní příslušnosti podle Úmluvy z roku 1954, a judikatura do roku 2021 přiznávala žadatelům o určení postavení osoby bez státní příslušnosti analogicky stejná práva, jaká měli žadatelé o azyl. Nicméně v srpnu 2021 bylo novelou zákona přesunuto řízení o určení postavení osoby bez státní příslušnosti do zákona o pobytu cizinců, což lidem bez státní příslušnosti ztížilo uznání jejich statusu. Přestože by podle judikatury měla být analogie s právy v rámci azylového řízení zachována, je nové řízení ve věci určení statusu osoby bez státní příslušnosti velmi nejasné a práva přiznaná žadatelům o určení statusu osoby bez státní příslušnosti jsou slabší. Neexistují žádná ustanovení, která by upravovala postavení žadatelů o určení statusu osoby bez státní příslušnosti, ani procesní záruky, a právo setrvat na území není zaručeno. Uznané osobě bez státní příslušnosti je uděleno vízum za účelem strpění pobytu na jeden rok s možností prodloužení. Nedostatky jsou rovněž v právním rámci na ochranu osob bez státní příslušnosti před svévolným zadržením cizinců, neboť před zajištěním nemusí být určena země vyhoštění, při rozhodování o zajištění není absence státní příslušnosti běžně určována, a ačkoli existují určité procesní záruky, zajištění není pravidelně přezkoumáváno, pokud o to zajištěná osoba nepožádá.
Existuje částečná pojistka, která má zabránit tomu, aby se v České republice narodily děti bez státní příslušnosti, ale záleží na jednání nebo statusu rodičů. Ustanovení chrání právo na státní příslušnost pro nalezence, děti narozené uprchlíkům a adoptované děti. Narození musí být registrována a rodné listy musí být vydány všem dětem. Za určitých okolností lze upustit od požadavků na dokumentaci a existují mechanismy pro určení státní příslušnosti dítěte. Pozitivní je skutečnost, že orgány nemají zákonné pravomoci odejmout české občanství, neexistují ustanovení o jeho automatickém pozbývání a jsou zavedeny záruky, které předchází absenci státní příslušnosti v případě dobrovolného zřeknutí se státního občanství.
Hana Franková a Adam Stašek, Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU)
Dodatečné zdroje
HODNOTÍCÍ KLÍČ
DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE