Česká republika

Česky

English

Právní a politický rámec v České republice má několik pozitivních aspektů i některé značné nedostatky. Česká republika je smluvní stranou nejvýznamnějších mezinárodních a regionálních úmluv, včetně tří ze čtyř základních úmluv o osobách bez státní příslušnosti (ačkoli s určitými důležitými výhradami k úmluvě z roku 1954). Některá data o osobách bez státní příslušnosti v zemi jsou k dispozici, ale omezují se pouze na ty osoby, které v zemi pobývají oprávněně.

Česká republika nemá zvláštní řízení pro určení statusu osoby bez státní příslušnosti. Od roku 2019 Ministerstvo vnitra vydává rozhodnutí o určení statusu osoby bez státní příslušnosti podle Úmluvy z roku 1954, a judikatura do roku 2021 přiznávala žadatelům o určení postavení osoby bez státní příslušnosti analogicky stejná práva, jaká měli žadatelé o azyl. Nicméně v srpnu 2021 bylo novelou zákona přesunuto řízení o určení postavení osoby bez státní příslušnosti do zákona o pobytu cizinců, což lidem bez státní příslušnosti ztížilo uznání jejich statusu. Přestože by podle judikatury měla být analogie s právy v rámci azylového řízení zachována, je nové řízení ve věci určení statusu osoby bez státní příslušnosti velmi nejasné a práva přiznaná žadatelům o určení statusu osoby bez státní příslušnosti jsou slabší. Neexistují žádná ustanovení, která by upravovala postavení žadatelů o určení statusu osoby bez státní příslušnosti, ani procesní záruky, a právo setrvat na území není zaručeno. Uznané osobě bez státní příslušnosti je uděleno vízum za účelem strpění pobytu na jeden rok s možností prodloužení. Nedostatky jsou rovněž v právním rámci na ochranu osob bez státní příslušnosti před svévolným zadržením cizinců, neboť před zajištěním nemusí být určena země vyhoštění, při rozhodování o zajištění není absence státní příslušnosti běžně určována, a ačkoli existují určité procesní záruky, zajištění není pravidelně přezkoumáváno, pokud o to zajištěná osoba nepožádá.

Existuje částečná pojistka, která má zabránit tomu, aby se v České republice narodily děti bez státní příslušnosti, ale záleží na jednání nebo statusu rodičů. Ustanovení chrání právo na státní příslušnost pro nalezence, děti narozené uprchlíkům a adoptované děti. Narození musí být registrována a rodné listy musí být vydány všem dětem. Za určitých okolností lze upustit od požadavků na dokumentaci a existují mechanismy pro určení státní příslušnosti dítěte. Pozitivní je skutečnost, že orgány nemají zákonné pravomoci odejmout české občanství, neexistují ustanovení o jeho automatickém pozbývání a jsou zavedeny záruky, které předchází absenci státní příslušnosti v případě dobrovolného zřeknutí se státního občanství.

Poslední změna:

Úno 2023

Odborníci na danou zemi:

Hana Franková a Adam Stašek, Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU)

Dodatečné zdroje

Country survey data (2021)

HODNOTÍCÍ KLÍČ

++POZITIVNÍ

+ PONĚKUD POZITIVNÍ

+-POZITIVNÍ A NEGATIVNÍ

- PONĚKUD NEGATIVNÍ

--NEGATIVNÍ

DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

NORMY A OSVĚDČENÉ POSTUPY

Mezinárodní a regionální úmluvy

Hodnocení, zda jsou země smluvní stranou příslušných mezinárodních a regionálních úmluv, včetně toho, zda výhrady mají dopad na absenci státní příslušnosti a zda jsou úmluvy začleněny do vnitrostátního práva. Čtyři základní smlouvy o osobách bez státní příslušnosti (Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954, Úmluva o omezení případů bezdomovectví z roku 1961, Evropská úmluva o státním občanství, Úmluva Rady Evropy o zamezení případů bezdomovectví v souvislosti s nástupnictvím států) mají při hodnocení větší váhu než jiné příslušné úmluvy v oblasti lidských práv.

Obecně si Česká republika vede dobře, pokud jde o přistoupení k příslušným úmluvám v oblasti lidských práv, včetně úmluv o osobách bez státní příslušnosti z let 1954 a 1961 a Evropské úmluvy o státním občanství. Ponechává si však značné výhrady k úmluvě z roku 1954, které mají dopad na práva osob bez státní příslušnosti na jejím území, a nepřistoupila k Úmluvě Rady Evropy o zamezení případů bezdomovectví v souvislosti s nástupnictvím států.

Úmluva z roku 1954

+/-

Česká republika je smluvní stranou úmluvy z roku 1954, která má přímý účinek; ponechána je však řada značných výhrad, například přiznání práva na vydání průkazů totožnosti (článek 27) a cestovních dokladů (článek 28) pouze těm osobám bez státní příslušnosti, které jsou držiteli povolení k trvalému pobytu.

Úmluva z roku 1961

Česká republika je smluvní stranou úmluvy z roku 1961 bez výhrad a úmluva má přímý účinek.

Ostatní nástroje

Česká republika je smluvní stranou Evropské úmluvy o státním občanství, nikoli však Úmluvy Rady Evropy o zamezení případů bezdomovectví v souvislosti s nástupnictvím států.
Česká republika je vázána směrnicí EU o navracení a je smluvní stranou všech ostatních příslušných regionálních a mezinárodních smluv v oblasti lidských práv (bez relevantních výhrad), s výjimkou Mezinárodní úmluvy o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin.

Údaje o obyvatelstvu bez státní příslušnosti

Analýza dostupnosti a zdrojů rozčleněných údajů o osobách bez státní příslušnosti. Poskytnutí aktuálních údajů a hodnocení spolehlivosti opatření, která země zavedly pro sčítání osob bez státní příslušnosti, včetně sčítání lidu, evidence obyvatelstva a databází týkajících se migrace. Informace, zda je v zemi absence státní příslušnosti zmapována a zda jsou zavedena účinná opatření pro započítání zajištěných osob bez státní příslušnosti.

Česká republika zveřejňuje údaje o azylu a přistěhovalectví, které obsahují některé rozčleněné informace o migrantech bez státní příslušnosti a uprchlících. Ministerstvo vnitra rovněž každý měsíc informuje o počtu osob bez státní příslušnosti, které jsou držiteli povolení k pobytu. Některé kategorie se však mohou překrývat, jako například „občanství neznámé nebo neuvedené“ a „Palestinci“. Údaje se týkají pouze osob bez státní příslušnosti s povolením k pobytu v zemi, takže počet osob bez státní příslušnosti je pravděpodobně podhodnocen. V prosinci 2020 byla zveřejněna studie Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) mapující situaci osob bez státní příslušnosti v České republice.

Dostupnost a zdroje

+/-

Česká republika shromažďuje a zpřístupňuje statistické údaje o azylu, přistěhovalectví a do určité míry o osobách bez státní příslušnosti.
Poslední sčítání lidu (2021) zahrnovalo kategorie „nezjištěno“ (29 137 osob), které jsou členěny podle pohlaví. Kategorie „bez státního občanství“ zahrnutá v předchozím sčítání lidu z roku 2001 (1 502 osob) se v roce 2021 již neobjevuje.
Český statistický úřad a Ministerstvo vnitra zveřejňují každý rok rozčleněné údaje do kombinované kategorie státní příslušnosti „bez státní příslušnosti, nezjištěno a ostatní“ (948 osob na konci roku 2021, včetně osob, kterým byl poskytnut azyl). Kategorie „Palestina“ eviduje na konci roku 2021 celkem 201 osob, a to včetně osob, kterým byl poskytnut azyl.
Ministerstvo vnitra informuje každý měsíc o počtu osob bez státní příslušnosti s povoleným pobytem. Dne 31. října 2022 se jednalo o 80 osob bez státní příslušnosti s přechodným pobytem a 398 osob s povolením k trvalému pobytu.
Ministerstvo vnitra dále uvádí údaje v kategoriích „neznámé nebo nezjištěné státní občanství“ (37 osob s přechodným pobytem a 23 osob s povolením k trvalému pobytu v říjnu 2022) a „Palestinci“ (85 osob s přechodným pobytem a 125 osob s povolením k trvalému pobytu v říjnu 2022); a také v kategoriích žadatelů o azyl a osob s udělenou mezinárodní ochranou.
Podle Ministerstva vnitra bylo v roce 2021 zahájeno 9 řízení o žádosti o mezinárodní ochranu podané osobou evidovanou jako osoba bez státní příslušnosti. Ministerstvo vnitra rovněž informovalo o výsledcích probíhajících řízení – k prosinci 2021 byl 21 osobám bez státní příslušnosti přiznán status uprchlíka a 54 osobám byla udělena doplňková ochrana.
V prosinci 2020 byla zveřejněna studie Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) mapující situaci osob bez státní příslušnosti v České republice. K polovině roku 2022, žije v České republice podle odhadů UNHCR 1625 osob bez státní příslušnosti.
Vláda pouze pravidelně informuje o osobách bez státní příslušnosti oprávněně pobývajících v zemi a tyto údaje jsou rozloženy do různých rejstříků. Pro celou populaci osob bez státní příslušnosti nejsou k dispozici žádná vládní data a mapovací studie UNHCR rovněž uvádí, že v některých případech byly statistické číselníky nedostatečně strukturované a neuváděly osoby bez státní příslušnosti. Existují zprávy o chybách při vyplňování statistických formulářů a někdy byly osobám bez státní příslušnosti dokonce chybně přiděleny kódy občanství.
Vzhledem k nedostatečné harmonizaci kategorií údajů a používání kategorií, jako je „občanství neznámé“, mohou být čísla nepřesná a odhady jsou pravděpodobně podhodnocené.

Údaje o zajištěných osobách bez státní příslušnosti

Správa uprchlických zařízení (která spravuje zajišťovací zařízení) shromažďuje a uchovává interní údaje rozčleněné podle občanství, pohlaví, věku a postavení (např. žadatel o azyl), ale tyto údaje nejsou zveřejněné. Na základě žádosti v rámci svobodného přístupu k informacím bylo zjištěno, že v období od 1. ledna do 9. listopadu 2021 byla zajištěna 1 osoba bez státní příslušnosti. Další žádost o informaci odhalila, že cizinecká policie neeviduje statistiky rozdělené podle občanství.

Určení a status osoby bez státní příslušnosti

Informace o tom, zda je ve vnitrostátních právních předpisech zemí uvedena definice osoby bez státní příslušnosti, která je v souladu s úmluvou z roku 1954, a zda je upraveno zvláštní řízení o určení statusu osoby bez státní příslušnosti, které vede k získání zvláštního statusu osoby bez státní příslušnosti. Není-li řízení o určení statusu osoby bez státní příslušnosti upraveno, posuzuje se, zda jsou jiné postupy, jimiž lze určit, zda se jedná o osobu bez státní příslušnosti, nebo jiné cesty, kterými by osoby bez státní příslušnosti mohly svůj pobyt zlegalizovat nebo dosáhnout svých práv. Země jsou rozděleny do tří skupin, aby bylo možné porovnat země s řízením o určení statusu osoby bez státní příslušnosti, které vede k přiznání ochrany; země s jinými postupy; a země, které mají status osoby bez státní příslušnosti zaveden, ale bez jasného mechanismu pro přístup k ochraně. Stávající postupy a práva přiznaná osobám bez státní příslušnosti jsou přezkoumány a posouzeny podle mezinárodních norem a osvědčených postupů.

V českých právních předpisech neexistuje definice osoby bez státní příslušnosti, ale vzhledem k tomu, že úmluva z roku 1954 má přímý účinek, použije se definice podle úmluvy. Česká republika nemá zvláštní postup pro určení statusu osoby bez státní příslušnosti. Od roku 2019 vydává Ministerstvo vnitra rozhodnutí o určení statusu osoby bez státní příslušnosti podle Úmluvy z roku 1954, přičemž do roku 2021 judikatura analogicky přiznávala žadatelům o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti stejná práva, jaká měli žadatelé o azyl. V srpnu 2021 však novela zákona přesunula řízení ve věci přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti do zákona o pobytu cizinců, což lidem bez státní příslušnosti ztížilo uznání jejich statusu. Přestože podle soudů, by měla být analogie s právy v rámci azylového řízení zachována, je toto nové řízení velmi nejasné a práva přiznaná žadatelům o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti jsou slabší. Neexistují žádná zákonná ustanovení, která by upravovala postavení žadatelů o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti, ani procesní záruky, a stejně tak ani právo setrvat na území není zaručeno. Pokud je status osoby bez státní příslušnosti přiznán, je žadatelům uděleno vízum za účelem strpění na území, což je velmi omezený status ochrany.

Definice osoby bez státní příslušnosti

V českých právních předpisech neexistuje definice osoby bez státní příslušnosti (ačkoli „osoby bez státního občanství“ jsou zmíněny ve vnitrostátních právních předpisech, včetně zákona o azylu, zákona o pobytu cizinců na území České republiky a zákona o státním občanství České republiky). Avšak vzhledem k tomu, že úmluva z roku 1954 má přímý účinek, uplatňují se definice a vylučovací klauzule v ní uvedené.

Školení

+/-

UNHCR uspořádal ve spolupráci s českou Kanceláří veřejného ochránce práv školení ad hoc určené především poskytovatelům právní pomoci a OPU (ve spolupráci s ENS) poskytla v roce 2020 školení pro sociální pracovníky, právníky, advokáty a právní zástupce, včetně úředníků státních institucí.
Vláda však neposkytuje žádné formální školení o osobách bez státní příslušnosti činitelům s rozhodovací pravomocí.

Zvláštní řízení o určení statusu osob bez státní příslušnosti

V České republice není zavedeno žádné zvláštní řízení o určení statusu osoby bez státní příslušnosti.
Zákon o pobytu cizinců na území České republiky stanovuje, že o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti rozhoduje Ministerstvo vnitra. Postup pro takové žádosti však není dále upraven.

Postupy, jimiž lze určit absenci státní příslušnosti, a další možnosti zlegalizování pobytu

+/-

Ačkoli Česká republika nemá zvláštní řízení o určení statusu osoby bez státní příslušnosti, Ministerstvo vnitra je příslušné rozhodovat ve věcech žádostí o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti podle úmluvy z roku 1954. Nejsou však uvedeny žádné další podrobnosti o tom, jak by mělo být rozhodování prováděno.
Od ledna 2019 ministerstvo posuzuje žádosti o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti a vydává průkazy žadatelů o status podle úmluvy. Nicméně v návaznosti na určení absence státní příslušnosti není těmto osobám přiznáno právní postavení ani práva. Nejvyšší správní soud v březnu 2019 rozhodl, že by řízení o určení statusu osoby bez státní příslušnosti mělo být vedeno analogicky k řízení o určení statusu uprchlíka. Dále pak judikatura přiznala žadatelům o určení statusu osoby bez státní příslušnosti analogicky stejná práva jako žadatelům o azyl, jako je právo na pobyt na území a vydání dokladu totožnosti v průběhu řízení, právo na ubytování v přijímacím středisku pro žadatele o azyl a právo na zdravotní pojištění.
V roce 2021 se však na základě novely zákona přesunulo určování statusu osob bez státní příslušnosti do zákona o pobytu cizinců na území České republiky (dříve bylo obsaženo v zákoně o azylu). Podle aktuální judikatury by měla být analogie s právy v rámci azylového řízení zachována. Řízení však zůstává nejasné a zatím není známo, jak bude ministerstvo novou zákonnou úpravu implementovat.
Další způsoby, jak si mohou osoby bez státní příslušnosti legalizovat svůj pobyt, zahrnují mezinárodní ochranu pro ty, kteří jsou zároveň uprchlíky. Dále také mohou osoby bez státní příslušnosti získat jakékoli jiné povolení k pobytu upravené zákonem o pobytu cizinců – musí se ale vypořádat s dalšími překážkami, jelikož je vyžadován cestovní doklad nebo doklad totožnosti.

Přístup k řízení

Posouzení provádí odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. V právních předpisech není stanoven žádný jasný postup, ačkoli judikatura stanoví, že by se měla použít pravidla vztahující se na řízení o určení postavení uprchlíka. Nejsou tak jasné a dostupné informace o přístupu k řízení, a není ani zaručeno právo setrvat na území.
Novelizovaný zákon o pobytu cizinců na území České republiky stanovuje, že úřady mají povinnost posoudit tvrzení absence státní příslušnosti.
Mezi úřady, které mohou být v kontaktu s osobami bez státní příslušnosti, není nastaven žádný systém pro postupování případů k posouzení, zda se jedná o osobu bez státní příslušnosti. UNHCR nebo Kancelář veřejného ochránce práv (ombudsman) někdy odkazují případy OPU.

Posouzení

Důkazní břemeno je rozděleno mezi žadatele a úřady zodpovědné za rozhodování, přičemž jsou zohledňovány obtíže spojené s prokazováním absence státní příslušnosti.
Důkazní standard je stejný jako u azylové procedury („přiměřená míra“) v souladu s humanitárním cílem a obtížemi spojenými s prokazováním absence státní příslušnosti při pravděpodobné absenci listinných důkazů.
Rozhodující orgány mají k dispozici jasné pokyny, jak identifikovat nebo určit absenci státní příslušnosti.

Procesní záruky

+/-

Právní předpisy nestanoví bezplatnou právní pomoc (na rozdíl od azylové procedury, kde je zaručena); OPU však v praxi bezplatnou právní pomoc poskytuje.
Pohovor není stanoven zákonem, ale v dosavadní praxi byl vždy zajištěn (nebylo-li bez pohovoru rozhodnuto kladně). Podle nové právní úpravy by mělo Ministerstvo vnitra v případě potřeby zajistit žadateli bezplatného tlumočníka.
Zákon o pobytu cizinců na území České republiky stanoví lhůtu šesti měsíců pro vydání rozhodnutí. Tato lhůta může být v případě složitého případu prodloužena o dalších šest měsíců. Rozhodnutí jsou vydávána písemně s odůvodněním.
Proti zamítavému rozhodnutí není možné podat odvolání u správního orgánu, ale je možné se obrátit na soud a podat proti takovému rozhodnutí žalobu. Žaloba proti zamítavému rozhodnutí však nemá odkladný účinek.

Ochrana

Osobám, které od roku 2019 Ministerstvo vnitra uznalo za osoby bez státní příslušnosti, je vydáno osvědčení, které potvrzuje absenci jejich státní příslušnosti podle Úmluvy z roku 1954.
Osobám s uznaným statusem osoby bez státní příslušnosti je uděleno vízum za účelem strpění na území na dobu jednoho roku, poté může dotyčná osoba požádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění na území, které může být uděleno na dobu dvou let a může být prodlouženo. Po pěti letech může osoba bez státní příslušnosti požádat o trvalý pobyt.
Osoba s uděleným vízem strpění na území může využívat programu veřejného zdravotního pojištění, pokud si není schopna platit pojištění sama z důvodů zvláštního zřetele. V praxi jsou ale v přístupu k veřejnému zdravotnímu pojištění překážky.
Osoba s potvrzením o strpění na území může rovněž podat zvláštní žádost o povolení k zaměstnání za splnění určitých kritérií stanovených v zákoně o zaměstnanosti.
Právo na sloučení rodiny není přiznáno držitelům víza za účelem strpění na území, ale může být přiznáno držitelům povolení k dlouhodobému pobytu. Cizinci s oprávněním k pobytu mají v některých případech přístup k sociálním službám a sociálním dávkám za účelem zajištění bydlení.
S potvrzením o strpění pobytu lze požádat o cestovní průkaz totožnosti uznávaný českou cizineckou policií a některými dalšími zeměmi, ale jakmile osoba bez státní příslušnosti opustí Českou republiku, její strpění na území zaniká a nemůže se tak vrátit. Osobám, které získaly trvalý pobyt, je vydáván cizinecký pas.
Právo na vzdělání je osobám bez státní příslušnosti přiznáno bez ohledu na jejich pobytový status, nikoli však žadatelům o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti (na rozdíl od žadatelů o azyl).
Volební právo je vyhrazeno pouze českým občanům.

Dočasná ochrana osob prchajících před válkou

+/-

Česká republika doporučuje osobám, které nejsou držiteli biometrického pasu, aby si ke vstupu do České republiky přinesly všechny ostatní dostupné doklady prokazující jejich totožnost. Podle neoficiálních zpráv by měly ženy, děti a starší osoby bez pasu mít možnost vstoupit do země, avšak vstup na území není v takovém případě právně zaručen.
Česká republika poskytuje dočasnou ochranu a uděluje ji osobám bez státní příslušnosti, které jsou držiteli mezinárodní ochrany nebo ochrany obdobného typu na Ukrajině (což zahrnuje i postavení osoby bez státní příslušnosti na Ukrajině), jejich rodinným příslušníkům a osobám s platným povolením k trvalému pobytu na Ukrajině, které se nemohou vrátit do země původu nebo země předchozího obvyklého bydliště. Osoby bez cestovního pasu nebo jiného dokladu totožnosti si musí na ukrajinském velvyslanectví nebo konzulárním úřadě v České republice vyřídit doklad prokazující jejich totožnost, aby mohly získat dočasnou ochranu.
Osoby bez státní příslušnosti, které měly na Ukrajině dočasný pobyt nebo které nemohou prokázat své vazby na Ukrajinu, jsou z možnosti udělení dočasné ochrany vyloučeny. Osoby, které nemají nárok na dočasnou ochranu, mohou požádat o mezinárodní ochranu nebo „vízum strpění“.
V prvních měsících po začátku války se objevily zprávy o diskriminaci ukrajinských Romů v přístupu k bydlení nebo získání dočasné ochrany.

Zajištění

Analyzuje právní předpisy, politiku a praxi týkající se zajišťování imigrantů obecně, ale se zaměřením na ochranu, která má zabránit svévolnému zadržování osob bez státní příslušnosti během řízení o vyhoštění a deportaci. Dílčí témata se zabývají oblastmi, jako je identifikace statusu osoby bez státní příslušnosti a posouzení, zda existuje reálná možnost vyhoštění, procesní záruky, jako jsou lhůty, soudní dohled a účinné opravné prostředky, stejně jako i práva přiznaná osobám bez státní příslušnosti při propuštění ze zajištění a ochrana před opětovným zajištěním.

Právní rámec na ochranu osob bez státní příslušnosti před svévolným zadržením v České republice vykazuje nedostatky. Navrhovaná země vyhoštění nemusí být před zajištěním osoby určena, avšak orgány musí zajištěné osoby propustit, pokud neexistuje reálná možnost vyhoštění. Absence státní příslušnosti není posuzována v průběhu rozhodování o zajištění ani se nepovažuje za relevantní při posuzování zranitelnosti. A ačkoliv je stanoven požadavek na zvážení alternativ k zajištění, není nutné je všechny před zajištěním vyčerpat. Určité procesní záruky existují (lhůta, písemná rozhodnutí, bezplatná právní pomoc), ale automaticky nejsou prováděny žádné pravidelné přezkumy zajištění a osobám propuštěným ze zajištění nejsou poskytnuty doklady totožnosti ani právní status. Absence státní příslušnosti je zohledněna ve většině bilaterárních výměn nebo dohod o zpětném přebírání osob uzavřených Českou republikou, z nichž většina výslovně povoluje zpětné přebírání osob bez státní příslušnosti.

Zajištění cizinců

Pravomoci k zajištění imigrantů jsou stanoveny zákonem a jsou omezeny na účely povolené podle čl. 5 odst. 1 písm. f) podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Byť je stanoven požadavek v každém jednotlivém případě zvážit zákonem stanovené alternativy zajištění před vydáním rozhodnutí o zajištění, povinnost orgánů již není všechny možné alternativy před zajištěním vyčerpat. Alternativy se liší v závislosti na druhu zajištění (tj. vyhoštění, přemístění na základě dublinského nařízení, zajištění žadatelů o azyl) a zahrnují povinnost setrvat na adrese určené cizineckou policií, povinnost se pravidelně hlásit na cizinecké policii a povinnost pobývat v přijímacím středisku pro žadatele o azyl.
Jsou však důkazy o tom, že zajištění je v praxi použito dříve, než jsou zváženy všechny alternativy.
Navrhovaná země vyhoštění nemusí být před zajištěním určena. Jediným požadovaným předpokladem je, aby v praxi existovala reálná možnost vyhoštění. Orgány obvykle v rozhodnutí o zajištění uvádějí zemi nebo země vyhoštění, ty se však mohou během řízení změnit.
Orgány mají povinnost propustit danou osobu ve chvíli, kdy neexistuje reálná možnost jejího vyhoštění, a to v rámci povinnosti policie přezkoumávat, zda důvody pro zajištění stále trvají. Zajištění musí být ukončeno bez zbytečného odkladu poté, co pominul důvod k zajištění. Policie to však obvykle posuzuje až při rozhodování o prodloužení zajištění a vydání nového rozhodnutí.

Identifikace statusu bez státní příslušnosti

Absence státní příslušnosti může být jednotlivcem navržena jako důvod nemožnosti vyhoštění, v praxi ale orgány absenci státní příslušnosti při rozhodování o zajištění neposuzují.
Zákon o azylu obsahuje definici zranitelnosti, ta ovšem neobsahuje zmínku o absenci státní příslušnosti.
Zranitelnost posuzuje Ministerstvo vnitra při zajištění žadatelů o azyl, nikoli však cizinecká policie při jiném rozhodování o zajištění cizinců. Absence státní příslušnosti není považována za relevantní při posuzování zranitelnosti ani v kontextu zajištění cizinců podle zákona o pobytu cizinců, a dokonce ani pro účely zajištění žadatelů a azyl. V zákoně není stanoveno žádné zvláštní zacházení s osobami bez státní příslušnosti.

Procesní záruky

+/-

Maximální lhůta pro zajištění je stanovena zákonem a činí 180 dnů. Tato lhůta může být prodloužena, pokud osoba nebo země původu nespolupracuje, ale nemůže překročit celkem 545 dnů. U nezletilých osob a rodin s dětmi činí maximální lhůta 90 dnů. U žadatelů o azyl je maximální doba 120 dnů.
Policie musí vždy přezkoumat, zda důvody pro zajištění přetrvávají, a zajištění musí být ukončeno bez zbytečného odkladu, pokud důvody pro zajištění již pominuly, anebo soud rozhodnutí o zajištění zrušil, či byl dané osobě udělen azyl nebo doplňková ochrana, anebo bylo dané osobě uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na daném území. Pro propuštění ze zajištění není třeba podávat žádnou speciální žádost.
Rozhodnutí o zajištění, v němž jsou uvedeny důvody zajištění a počáteční doba trvání, musí být poskytnuto písemně do 48 hodin.
Policie musí informovat zajištěné osoby o tom, jak mohou napadnout své zajištění a požádat o propuštění, a musí jim poskytnout informace o bezplatném právním poradenství. O určení absence státní příslušnosti nejsou poskytovány žádné informace.
Pokud o to zajištěná osoba nepožádá, není nezbytnost dalšího zajištění pravidelně přezkoumávána. Zajištěná osoba se může proti rozhodnutí o zajištění odvolat k soudu do 30 dnů a znovu 30 dnů po předchozím rozhodnutí soudu. Zajištěná osoba musí být okamžitě propuštěna, pokud soud vydá kladné rozhodnutí. Je rovněž možné každý měsíc žádat o propuštění orgán, který vydal původní rozhodnutí o zajištění (tj. cizinecká policie nebo Ministerstvo vnitra).
Bezplatná právní pomoc je poskytována každý týden ve všech zajišťovacích zařízeních. Zajištěné osoby se mohou rozhodnout pro zastupování nevládní organizací nebo soud může jmenovat bezplatného právního zástupce.
O určení absence státní příslušnosti může zajištěná osoba požádat Ministerstvo vnitra písemnou žádostí za pomoci právního zástupce.
K dispozici nejsou žádné veřejné informace o stávajících pokynech, jimiž se řídí proces vydávání nových dokladů/zjišťování občanství, které provádí cizinecká policie.

Ochrana po propuštění

Osobám propuštěným ze zajištění nejsou poskytnuty žádné doklady totožnosti ani právní status. Pokud osoba nevlastní cestovní doklad, bude jí vystaven výjezdní příkaz na jeden měsíc, zákon však v současné době neposkytuje cestu k legalizaci, pokud osobu nelze vyhostit.
Kumulativní doba strávená v zajištění se nezapočítává do maximální lhůty.

Dohody o navracení a zpětném přebírání osob

+/-

Česká republika, jako členský stát EU, většinou implementuje dohody EU o zpětném přebírání osob, v nichž jsou osoby bez státní příslušnosti zohledněny (např. dohoda o zpětném přebírání osob se Srbskem nebo Ukrajinou).
Ve dvoustranných dohodách je obecně zohledněna absence státní příslušnosti. V dohodě s Kosovem je například zvažován postup pro určení občanství nebo absence státní příslušnosti, který zahrnuje odkaz na záruky pro osoby narozené na území bývalé Jugoslávie a rozhovory k určení občanství. Ve většině dvoustranných dohod lze nalézt odstavce výslovně povolující zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí včetně osob bez státní příslušnosti (např. Polsko, Rumunsko a Moldavsko). Jedinou dvoustrannou dohodou, která se o osobách bez státní příslušnosti vůbec nezmiňuje, je dohoda s Vietnamem.
K dispozici nejsou žádné informace o tom, jak jsou tato ustanovení uplatňována v praxi.

Prevence a omezení

Posuzuje přiměřenost záruk v zákonech o občanství určených k prevenci a omezení absence státní příslušnosti, včetně usnadněných cest k naturalizaci pro osoby bez státní příslušnosti a ochrany dětí, které by jinak byly bez státní příslušnosti, narozených na daném území nebo státním příslušníkům v zahraničí a dále také ochrany nalezenců a osvojených dětí. Zkoumá právní předpisy, zásady a praxi týkající se registrace narození, a to včetně možnosti pozdní registrace narození a opatření přijatá státy za účelem prevence a snížení absence státní příslušnosti in situ. Analyzuje ustanovení o odnímání občanství, a zda jsou zajištěny a zavedeny záruky, které předchází absenci státní příslušnosti v případě pozbývání a zřeknutí se občanství.

Česká republika si v oblasti prevence a omezení absence státní příslušnosti vede poměrně dobře. Naturalizace je možná po pěti letech trvalého pobytu a může být osobám bez státní příslušnosti usnadněna na základě správního uvážení Ministerstva vnitra. V případě dětí narozených v České republice bez státní příslušnosti se však vyskytují zásadní nedostatky, neboť schopnost dítěte získat české občanství závisí na jednání nebo statutu jeho rodičů. Existuje konkrétní ustanovení na ochranu práva na státní občanství dětí narozených uprchlíkům a nalezencům a na prevenci absence státní příslušnosti v procesu adopce. Zákon také stanoví, že všechna narození musí být zaregistrována do tří dnů a rodné listy vydány všem dětem do 30 dnů. Nicméně při registraci dětí narozených stejnopohlavním párům, anebo dětí narozených náhradním matkám se vyskytují diskriminační praktiky. Za určitých okolností (u uprchlíků a žadatelů o azyl) lze od požadavků na dokumentaci upustit a místo toho poskytnout čestné prohlášení. Občanství dítěte se v rodném listě neuvádí a je stanoven postup pro určení občanství později. Orgány nemají žádné zákonné pravomoci zbavit někoho českého občanství, neexistují žádná ustanovení k automatickému pozbytí a existují ochranná opatření, která zabraňují absenci státní příslušnosti v případech dobrovolného vzdání se občanství.

Naturalizace

+/-

Obecně je možné státní občanství nabýt po pěti letech od udělení trvalého pobytu. V případě osoby s povolením k pobytu za účelem strpění na území se tedy jedná nejprve o celkem pět let pobytu na základě víza a dlouhodobého pobytu za účelem strpění na území a následně o dalších pět let s povolením k trvalému pobytu. V případě osob bez státní příslušnosti (a uprchlíků) však může být naturalizace usnadněna na základě správního uvážení Ministerstva vnitra, poté co daná osoba získá trvalý pobyt.
Ministerstvo vnitra může v případě osob bez státní příslušnosti a uprchlíků rovněž upustit od požadavku, aby osoba, která žádá o udělení státního občanství, nebyla zátěží pro systém sociálního zabezpečení.
Pro udělení státního občanství musí být splněny další požadavky (tj. zkouška z jazyka a reálií (nepožaduje se, pokud osoba studovala v českém jazyce po dobu tří let, je mladší 15 let, starší 65 let nebo má mentální postižení); doložení příjmu; trestní bezúhonnost).
Žádost o udělení státního občanství je bezplatná, pokud je však schválena, činí poplatek 2 000 Kč v případě dospělých osob a 500 Kč v případě nezletilých osob a uprchlíků. Ministerstvo však může na základě svého uvážení poplatek ve výjimečných případech snížit na 500 Kč a v případě nezletilých osob a uprchlíků na 100 Kč. Pro osoby bez státní příslušnosti není stanovena žádná zvláštní výjimka, mohou však žádost o výjimku podat.
České občanství nelze získat, má-li osoba záznam v trestním rejstříku, přičemž osoby bez státní příslušnosti nejsou od tohoto požadavku osvobozeny.

Osoba bez státní příslušnosti narozena na území

+/-

U dětí narozených v České republice, které by jinak byly bez státní příslušnosti, existují zákonná ustanovení k získání českého občanství, nepředstavují však úplnou záruku, která by zamezila absenci státní příslušnosti ve všech případech.
V případě dětí narozených na území, jejichž oba rodiče jsou bez státní příslušnosti, je toto ustanovení automaticky zajištěno ze zákona. V jiných případech je třeba podat na Ministerstvo vnitra žádost o osvědčení o státním občanství ČR, ve kterém musí rodiče prokázat, že dítě není bez státní příslušnosti, protože oni neprovedli nezbytné kroky k tomu, aby dítě získalo jejich občanství.
V obou případech může dítě nabýt české občanství, pokud alespoň jeden z rodičů má v době narození dítěte v zemi oprávněný pobyt po dobu nejméně 90 dnů.
Nic nenasvědčuje tomu, že by rodičům byly poskytovány informace týkající se zvláštních postupů pro děti bez státní příslušnosti.
Žádné věkové ani časové omezení, do kterého musí děti/osoby bez státní příslušnosti narozené na území žádost podat, zde neexistuje. Podání žádosti je zpoplatněno, výše poplatku u nezletilé osoby je 500 Kč, přičemž částka může být snížena na 100 Kč, u dospělé osoby je poplatek stanoven na 2 000 Kč.
Existuje konkrétní ustanovení na ochranu práva na občanství u dětí narozených uprchlíkům. Status uprchlíka je považován za relevantní důvod, proč rodič nepodnikl kroky k tomu, aby dítě získalo občanství rodiče, pokud to vyžaduje kontakt s orgány země původu rodiče. Děti narozené rodičům, kteří změnili svůj pobytový status (např. z doplňkové ochrany na trvalý pobyt), však mohou při nabývání občanství čelit překážkám.

Nalezenci

Nalezenec získává české občanství toho dne, kdy je nalezen, pokud je mladší tří let a pokud orgán do šesti měsíců neprokáže, že získal jiné občanství. Pokud je starší než tři roky a jeho totožnost nelze zjistit z důvodu nízkého věku nebo zdravotního postižení, získává české občanství na základě žádosti podané opatrovníkem.
K získání občanství u nalezence neexistuje žádná věková hranice a nelze jej odebrat.

Adopce

Aby osvojené dítě mohlo pozbýt české občanství, musí rodiče osvojeného dítěte prokázat, že dítě má nebo získá jiné občanství, a existují ochranná opatření, která v tomto procesu brání absenci státní příslušnosti.
Pokud je alespoň jeden rodič českým státním příslušníkem, získává osvojené dítě české občanství po potvrzení adopce českými úřady.

Ius sanguinis (právo krve)

Pokud je alespoň jeden rodič českým státním příslušníkem, děti narozené v zahraničí získávají občanství podle původu a neexistují zde žádné diskriminační podmínky.

Registrace narození

Zákon stanoví, že všechny děti musí být zaregistrovány do tří dnů po narození. Registraci provádí zařízení, kde se dítě narodí, nebo v případě domácího porodu musí rodiče do tří dnů přihlásit dítě na matrice v místě svého bydliště (v případě matky během tří dnů, kdy je toho schopna). Neregistrování narození dítěte je přestupkem, za který hrozí pokuta až do výše 10 000 Kč. Za zvláštních okolností lze upustit od povinnosti předložit dokumentaci k registraci narození a místo toho lze poskytnout čestné prohlášení (např. v případě uprchlíků / žadatelů o azyl).
Všem dětem bez ohledu na právní status nebo občanství bude matrikou do 30 dnů od oznámení narození vystaven český rodný list.
Občanství dítěte se do matriky ani do rodného listu nezaznamenává, zaznamenává se však občanství rodičů. Občanství dítěte bude určeno, až požádá o český pas, doklad totožnosti nebo vízum. Rodiče dítěte, které nezíská české občanství při narození, musí jeho jménem do 60 dnů požádat o vízum, přičemž české orgány do té doby určí občanství dítěte. Pokud existují jakékoli pochybnosti o tom, zda dítě při narození získá české občanství, musí rodiče na místní matrice v místě narození požádat o osvědčení o státním občanství ČR. V takovém případě není vždy zohledněn nejlepší zájem dítěte, neboť je právo dítěte k nabytí státního občanství podmíněno pobytovým statusem jeho rodičů.
Neexistují žádné věrohodné zprávy o tom, že by dětem bylo bráněno v registraci jejich narození. Avšak v případě dětí narozených stejnopohlavním párům je v rodném listě uveden pouze jeden rodič. Obdobně pak v případě dětí narozených náhradním matkám je v rodném listě uvedena pouze náhradní matka.
Neexistuje zde žádná zjevná ochrana, která by zabránila sdílení informací s imigračními orgány, a rovněž není známo, zda k tomu v praxi dochází.

Snižování absence státní příslušnosti in situ

Neexistují žádné důkazy o aktivních opatřeních nebo kampaních ze strany českých orgánů směřujících k omezení absence státní příslušnosti nebo k podpoře registrace narození ve velmi ohrožených skupinách.
Absence státní příslušnosti se v České republice považuje v první řadě za migrační problém. UNHCR vládní komisi doporučil provést výzkum absence státní příslušnosti in situ.

Odebrání občanství

V českém právu neexistují žádná ustanovení o upírání občanství.
V případě dobrovolného vzdání se občanství musí dotyčná osoba prokázat, že má nebo získá jiné občanství a že existují ochranná opatření, která během tohoto procesu zabrání absenci státní příslušnosti.

Zdroje

Knihovna zdrojů, právní nástroje, publikace a materiály pro odbornou přípravu v oblasti absence státní příslušnosti, konkrétně relevantní pro tuto zemi. V knihovně zdrojů je k dispozici více regionálních a mezinárodních materiálů a také zdroje z jiných zemí. Vnitrostátní judikaturu lze nalézt v databázi judikatury v oblasti absence státní příslušnosti (souhrny jsou k dispozici v angličtině).
Upozorňujeme, že tato sekce se momentálně vyvíjí. Vraťte se sem brzy a najděte další zdroje.
Judikatura: Rozsudky a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, Soudního dvora Evropské unie nebo smluvních orgánů OSN ve vztahu k příslušné zemi, které řeší absenci státní příslušnosti nebo ovlivňují práva osob bez státní příslušnosti.
Mezinárodní a regionální úmluvy: Vyjmenovává čtyři základní úmluvy v oblasti absence státní příslušnosti. Informace o tom, zda je země smluvní stranou těchto úmluv, a příslušné výhrady, jsou k dispozici výše v kapitole „Mezinárodní a regionální úmluvy“.
Publikace: Zprávy, brífinky, připomínky k mechanismům pro sledování lidských práv a další relevantní publikace v oblasti absence státní příslušnosti.
Materiály pro odbornou přípravu: Materiály pro odbornou přípravu, které napomáhají budování kapacit a odborné přípravě v oblasti absence státní příslušnosti.

International and regional treaties

United Nations - Convention relating to the Status of Stateless Persons (Led 1954)

Council of Europe - European Convention on Nationality (Lis 1997)

Council of Europe - Convention on the Avoidance of Statelessness in relation to State Succession (Led 2006)

United Nations - Convention on the Reduction of Statelessness (Led 1961)

Publications

European Network on Statelessness - Thematic briefing: Birth registration and the prevention of statelessness in Europe (Črv 2020)

UNHCR - Faces of Statelessness in the Czech Republic (Pro 2020)

European Network on Statelessness - Statelessness determination and protection in Europe (Zář 2021)

ENS - Addressing the risks of statelessness among children in migration in Europe (Říj 2022)

Česká republika

Dodatečné zdroje

HODNOTÍCÍ KLÍČ

DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

Latest news on Czech Republic

Sign up to our newsletter