Česká republika

Česky

English

Právní a politický rámec v České republice má několik pozitivních aspektů i některé značné nedostatky. Česká republika je smluvní stranou nejvýznamnějších mezinárodních a regionálních úmluv, včetně tří ze čtyř základních úmluv o osobách bez státní příslušnosti (ačkoli s určitými důležitými výhradami k úmluvě z roku 1954). Některá data o osobách bez státní příslušnosti v zemi jsou k dispozici, ale omezují se pouze na ty osoby, které v zemi pobývají oprávněně.

Od července 2023 je v českém právním řádu zakotveno řízení pro přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti, které ale vede pouze k vízu za účelem strpění na území po dobu prvního roku, a poskytovaná ochrana je velmi omezená. Definice osoby bez státní příslušnosti je vymezena úžeji než v Úmluvě z roku 1954, ta však má přímý účinek. Řízení je nedostatečné a důkazní požadavky jsou náročné. Žadatelé mají právo setrvat na území a je jim udělen průkaz žadatele, ale zákon nezaručuje ubytování v pobytových střediscích ani nárok na zdravotní pojištění. Osobám s přiznaným postavením osoby bez státní příslušnosti je uděleno pouze vízum strpění na území (ačkoli mohou po pěti letech získat povolení k trvalému pobytu) a omezený přístup k ekonomickým a sociálním právům.

Nedostatky jsou rovněž v právním rámci na ochranu osob bez státní příslušnosti před svévolným zadržením cizinců, neboť před zadržením není nutné stanovit zemi vyhoštění, při rozhodování o zadržení není absence státní příslušnosti běžně určována, a ačkoli existují určité procesní záruky, zadržení není pravidelně přezkoumáváno (pokud o přezkoumání zadržená osoba nepožádá).

Existuje částečná pojistka, která má zabránit tomu, aby se v České republice narodily děti bez státní příslušnosti, ale záleží na jednání nebo statusu rodičů. Ustanovení chrání právo na státní příslušnost pro nalezence, děti narozené uprchlíkům a adoptované děti. Narození musí být registrována a rodné listy musí být vydány všem dětem. Za určitých okolností lze upustit od požadavků na dokumentaci a existují mechanismy pro určení státní příslušnosti dítěte. Pozitivní je skutečnost, že orgány nemají zákonné pravomoci odejmout české občanství, neexistují ustanovení o jeho automatickém pozbývání a jsou zavedeny záruky, které předchází absenci státní příslušnosti v případě dobrovolného zřeknutí se státního občanství.

Poslední změna:

Led 2024

Odborníci na danou zemi:

Hana Franková a Adam Stašek, Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU)

Dodatečné zdroje

HODNOTÍCÍ KLÍČ

++POZITIVNÍ

+ PONĚKUD POZITIVNÍ

+-POZITIVNÍ A NEGATIVNÍ

- PONĚKUD NEGATIVNÍ

--NEGATIVNÍ

DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

NORMY A OSVĚDČENÉ POSTUPY

Mezinárodní a regionální úmluvy

Hodnocení, zda jsou země smluvní stranou příslušných mezinárodních a regionálních úmluv, včetně toho, zda výhrady mají dopad na absenci státní příslušnosti a zda jsou úmluvy začleněny do vnitrostátního práva. Čtyři základní smlouvy o osobách bez státní příslušnosti (Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954, Úmluva o omezení případů bezdomovectví z roku 1961, Evropská úmluva o státním občanství, Úmluva Rady Evropy o zamezení případů bezdomovectví v souvislosti s nástupnictvím států) mají při hodnocení větší váhu než jiné příslušné úmluvy v oblasti lidských práv.

Obecně si Česká republika vede dobře, pokud jde o přistupování k příslušným úmluvám v oblasti lidských práv, včetně úmluv o osobách bez státní příslušnosti z roku 1954 a 1961 a Evropské úmluvy o státním občanství. Ponechává si však značné výhrady k úmluvě z roku 1954, které mají dopad na práva osob bez státní příslušnosti na jejím území, a nepřistoupila k Úmluvě Rady Evropy o zamezení případů bezdomovectví v souvislosti s nástupnictvím států.

Úmluva z roku 1954

+/-

Česká republika je smluvní stranou Úmluvy z roku 1954, která má přímý účinek; ponechána je však řada značných výhrad, například přiznání práva na vydání průkazů totožnosti (článek 27) a cestovních dokladů (článek 28) pouze těm osobám bez státní příslušnosti, které jsou držiteli povolení k trvalému pobytu.

Úmluva z roku 1961

Česká republika je smluvní stranou Úmluvy z roku 1961 bez výhrad a tato Úmluva má přímý účinek.

Ostatní nástroje

Česká republika je smluvní stranou Evropské úmluvy o státním občanství, nikoli však Úmluvy Rady Evropy o zamezení vzniku bezdomovectví v souvislosti s nástupnictvím států.
Česká republika je vázána směrnicí EU o navracení a je smluvní stranou všech ostatních příslušných regionálních a mezinárodních smluv v oblasti lidských práv (bez relevantních výhrad), s výjimkou Mezinárodní úmluvy o ochraně práv všech migrujících pracovníků a jejich rodin.

Údaje o obyvatelstvu bez státní příslušnosti

Analýza dostupnosti a zdrojů rozčleněných údajů o osobách bez státní příslušnosti. Poskytnutí aktuálních údajů a hodnocení spolehlivosti opatření, která země zavedly pro sčítání osob bez státní příslušnosti, včetně sčítání lidu, evidence obyvatelstva a databází týkajících se migrace. Informace, zda je v zemi absence státní příslušnosti zmapována a zda jsou zavedena účinná opatření pro započítání zajištěných osob bez státní příslušnosti.

Česká republika zveřejňuje údaje o azylu a přistěhovalectví, které obsahují některé rozčleněné informace o migrantech bez státní příslušnosti a uprchlících. Ministerstvo vnitra rovněž každý měsíc informuje o počtu osob bez státní příslušnosti, které jsou držiteli povolení k pobytu. Některé kategorie se však mohou překrývat, jako například „občanství neznámé nebo neuvedené“ a „Palestinci“. Údaje se týkají pouze osob bez státní příslušnosti s povolením k pobytu v zemi, takže počet osob bez státní příslušnosti je pravděpodobně neúplný. V prosinci 2020 byla zveřejněna studie Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) mapující situaci osob bez státní příslušnosti v České republice.

Dostupnost a zdroje

+/-

Česká republika shromažďuje a zpřístupňuje statistické údaje o azylu, přistěhovalectví a do určité míry o osobách bez státní příslušnosti.
Poslední sčítání lidu (2021) zahrnovalo kategorie „nezjištěno“ (29 137 osob), které jsou členěny podle pohlaví. Nebyly zahrnuty kategorie „bez státní příslušnosti“ neboli „bez občanství“, na rozdíl od předešlého sčítání lidu z roku 2011 (kdy bylo zjištěno 1 502 osob bez státní příslušnosti) .
Český statistický úřad a Ministerstvo vnitra zveřejňují každý rok údaje o státní příslušnosti rozčleněné do kombinované kategorie „bez státní příslušnosti, nezjištěno a ostatní“ (921 osob na konci roku 2022, včetně osob, kterým byl poskytnut azyl). Kategorie „Palestinci“ eviduje na konci roku 2022 celkem 211 osob, a to včetně osob, kterým byl poskytnut azyl.
Ministerstvo vnitra informuje každý měsíc o počtu osob bez státní příslušnosti s povoleným pobytem. K 31. srpnu 2023 uvádělo 475 osob bez státní příslušnosti žijících v České republice (88 s přechodným pobytem a 387 s povolením k trvalému pobytu; 156 žen a 319 mužů).
Ministerstvo vnitra dále uvádí údaje v kategoriích „neznámé nebo nezjištěné státní občanství“ (49 osob s přechodným pobytem a 21 osob s povolením k trvalému pobytu v srpnu 2023) a „Palestinci“ (85 osob s přechodným pobytem a 123 osob s povolením k trvalému pobytu v srpnu 2023); a také v kategoriích žadatelů o azyl a osob s udělenou mezinárodní ochranou.
Ministerstvo vnitra hlásilo v roce 2022, že bylo zahájeno 12 řízení k žádostem o mezinárodní ochranu podaným osobami evidovanými jako osoby bez státní příslušnosti, a rovněž informovalo o výsledcích probíhajících řízení. K prosinci 2022 byl 21 osobám bez státní příslušnosti přiznán azyl a 44 osobám doplňková ochrana.
V prosinci 2020 byla zveřejněna studie Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) mapující situaci osob bez státní příslušnosti v České republice. V polovině roku 2023 žije v České republice podle odhadů UNHCR 1 577 osob bez státní příslušnosti.
Vláda pouze pravidelně informuje o osobách bez státní příslušnosti oprávněně pobývajících v zemi a tyto údaje jsou rozloženy do různých rejstříků. Pro celou populaci osob bez státní příslušnosti nejsou k dispozici žádná vládní data a mapovací studie UNHCR rovněž uvádí, že v některých případech byly statistické číselníky nedostatečně strukturované a neuváděly osoby bez státní příslušnosti. Existují zprávy o chybách při vyplňování statistických formulářů a někdy byly osobám bez státní příslušnosti dokonce chybně přiděleny kódy občanství.
Vzhledem k nedostatečné harmonizaci kategorií údajů a používání kategorií, jako je „občanství neznámé“, mohou být čísla nepřesná a odhady jsou pravděpodobně podhodnocené.

Údaje o zajištěných osobách bez státní příslušnosti

Správa uprchlických zařízení (která spravuje zajišťovací zařízení) shromažďuje a uchovává interní údaje rozčleněné podle občanství, pohlaví, věku a postavení (např. žadatel o azyl), ale tyto údaje nejsou zveřejněné. Na základě žádosti v rámci svobodného přístupu k informacím bylo zjištěno, že v období od 1. ledna do 9. listopadu 2021 byla zadržena 1 osoba bez státní příslušnosti. Další žádost v rámci svobodného přístupu k informacím odhalila, že imigrační policie neeviduje statistiky rozdělené podle občanství.

Určení a status osoby bez státní příslušnosti

Informace o tom, zda je ve vnitrostátních právních předpisech zemí uvedena definice osoby bez státní příslušnosti, která je v souladu s úmluvou z roku 1954, a zda je stanoveno zvláštní řízení o určení statusu osoby bez státní příslušnosti, které vede k získání zvláštního statusu osoby bez státní příslušnosti. Není-li řízení o určení statusu osoby bez státní příslušnosti upraveno, posuzuje se, zda jsou jiné postupy, jimiž lze určit, zda se jedná o osobu bez státní příslušnosti, nebo jiné cesty, kterými by osoby bez státní příslušnosti mohly svůj pobyt zlegalizovat nebo dosáhnout svých práv. Země jsou rozděleny do tří skupin, aby bylo možné porovnat země s řízením o určení statusu osoby bez státní příslušnosti, které vede k přiznání ochrany; země s jinými postupy; a země, které mají status osoby bez státní příslušnosti zaveden, ale bez jasného mechanismu pro přístup k ochraně. Stávající postupy a práva přiznaná osobám bez státní příslušnosti jsou přezkoumány a posouzeny podle mezinárodních norem a osvědčených postupů.

Definice osoby bez státní příslušnosti je v českých zákonech vymezena úžeji než v Úmluvě z roku 1954, ale tato Úmluva má přímý účinek. Do českého právního řádu bylo zavedeno řízení pro přiznání statusu osob bez státní příslušnosti, které je v kompetenci Ministerstva vnitra. Toto řízení však vede pouze k udělení víza strpění na první rok, přičemž poskytnutá ochrana je značně omezená. Pozitivní je, že žádost nemá pevnou formu a rovněž není požadován oprávněnýpobyt. Přestože je důkazní břemeno v zásadě sdílené, v praxi je vyžadována větší spolupráce ze strany žadatele, který musí prokázat, že jej žádný stát neuznává za svého státního příslušníka. Žadatelé mají právo setrvat na území a je jim udělen průkaz žadatele, ale zákon nezaručuje ubytování v pobytových střediscích ani nárok na zdravotní pojištění. Judikatura aplikující předchozí právní předpisy stanovila, že řízení o přiznání statusu osoby bez státní příslušnosti, stejně tak jako práva přiznaná žadatelům, by mělo být analogické k řízení ve věci mezinárodní ochrany; zatím však není známo, jakým způsobem Ministerstvo vnitra tuto judikaturu zohlední. Osobám s přiznaným postavením osoby bez státní příslušnosti je uděleno pouze vízum strpění na území (ačkoli mohou po pěti letech získat trvalé povolení k pobytu) a přístup k práci, zdravotní péči a sloučení rodiny je omezený.

Definice osoby bez státní příslušnosti

Po novele platné od července 2023 je ve vnitrostátním právu zavedena definice osoby bez státní příslušnosti. Tato definice je však vymezena úžeji než dle Úmluvy z roku 1954 v tom smyslu, že se jedná o osobu, kterou žádný stát nepovažuje za svého státního příslušníka „podle svých právních předpisů“, nikoli „podle působnostisvých zákonů“. Avšak vzhledem k tomu, že Úmluva z roku 1954 má přímý účinek, uplatňují se definice a vylučovací klauzule v ní uvedené.

Odborná příprava

+/-

UNHCR uspořádal ve spolupráci s českou Kanceláří veřejného ochránce práv školení ad hoc určené především poskytovatelům právní pomoci a OPU (ve spolupráci s ENS) poskytla v roce 2020 školení pro sociální pracovníky, právníky, advokáty a právní zástupce, včetně úředníků státních institucí.
Vláda však neposkytuje žádné formální školení o osobách bez státní příslušnosti činitelům s rozhodovací pravomocí.

Existence speciálního řízení o určení statusu osoby bez státní příslušnosti

+/-

Po nedávné novele zákona o pobytu cizinců, která platí od července 2023, je v České republice zavedeno řízení pro přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti, které však vede pouze k udělení víza za účelem strpění na první rok a pro tyto osoby bez státní příslušnosti neexistuje komplexní ochrana.

Postupy, jimiž lze určit absenci státní příslušnosti, a další možnosti zlegalizování pobytu

+/-

Novela zákona o pobytu cizinců platná od července 2023 zavedla částečné řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti, jež je v působnosti Ministerstva vnitra, a které však nevede ke statusu, který by zajišťoval komplexní a účelovou ochranu.
Již i před přijatými novelizací bylo v kompetenci Ministerstva vnitra rozhodovat o žádostech o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti dle Úmluvy z roku 1954. Od ledna 2019 Ministerstvo vnitra rozhoduje a vydává potvrzení k žádosti o přiznání osoby bez státní příslušnosti dle výše uvedené Úmluvy. Dle judikatury podle předchozího legislativního rámce bylo rozhodnuto, že by řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti mělo být vedeno analogicky k řízení ve věci mezinárodní ochrany. Dále pak judikatura přiznala žadatelům o status osoby bez státní příslušnosti analogicky stejná práva jako žadatelům o azyl – jako je právo na pobyt na území a na vydání dokladu totožnosti v průběhu řízení, právo na ubytování v přijímacím středisku pro žadatele o azyl a právo na zdravotní pojištění. Není jasné, zda a v jakém rozsahu vezme Ministerstvo vnitra v úvahu dřívější judikaturu, která byla vydaná na základě předchozí právní úpravy. Řízení zavedené od roku 2023 má několik nedostatků a práva s ním spojená neodpovídají mezinárodním standardům, jak je podrobně uvedeno níže.
Další způsoby, jak si mohou osoby bez státní příslušnosti legalizovat svůj pobyt, zahrnují mezinárodní ochranu pro ty, kteří jsou zároveň uprchlíky. Osoby bez státní příslušnosti mohou také získat jakékoli jiné povolení k pobytu stanovené tímto zákonem, ale musí se vypořádat s dalšími překážkami, jelikož je vyžadován cestovní doklad nebo doklad totožnosti.

Přístup k řízení

+/-

Posouzení provádí odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. Dle nové právní úpravy není vyžadováno oprávnění pobytu, a ani žádost nemá stanovenou žádnou pevnou formu. Žádost by však měla obsahovat informace o jménu, pohlaví, datu a místu narození žadatele, adresu v České republice pro doručování písemností i údaje o jakékoliv jiné státní příslušnosti či údaje o případné ztrátě státní příslušnosti nebo dokumenty dokládající, že žadateležádný stát nepovažuje za své státní příslušníky. Správní orgán to obvykle posuzuje ve vztahu ke státu posledního pobytu a/nebo na základě předložených důkazů ve vztahu ke státu, u kterého je největší pravděpodobnost, že žadatel má státní příslušnost. Nedávná novela popisuje řízení podrobněji.
Judikatura uvádí, že by měla platit pravidla pro řízení ve věci mezinárodní ochrany, i když není jasné, jak bude Ministerstvo vnitra tuto judikaturu aplikovat. Zákon o pobytu cizinců stanovuje, že úřady mají povinnost posoudit žádost o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti.
Mezi úřady, které mohou být v kontaktu s osobami bez státní příslušnosti, není nastaven žádný systém pro postupování případů k posouzení, zda se jedná o osobu bez státní příslušnosti. UNHCR nebo Kancelář veřejného ochránce práv (ombudsman) někdy odkazují případy OPU. UNHCR má nyní podobná práva jako v azylovém řízení, jako je právo na informace o počtu řízení a právo kontaktovat žadatele.
Pokud žadatel podá jak žádost o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti, tak žádost o udělení mezinárodní ochrany, Ministerstvo vnitra přeruší řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti. Je-li žadateli udělen jakýkoli typ povolení k pobytu nebo již má jiný typ povolení k pobytu a po posouzení se potvrdí absence státní příslušnosti, ministerstvo vydá pouze potvrzení osoby bez státní příslušnosti, ale nepřisoudí žádná další práva.

Posouzení

Důkazní břemeno je v zásadě sdíleno, analogicky k řízení o určení statusu uprchlíka; v praxi se však od žadatele vyžaduje větší součinnost. Žadatelé musí prokázat, že je žádný stát nepovažuje za svého občana, poskytnutím důkazů, jako je pas (s prošlou platností), rodný nebo oddací list nebo dokument potvrzující, že nejsou občany země svého narození nebo bydliště nebo že se pokusili získat občanství v těchto zemích. Jsou akceptovány i jiné než listinné důkazy, jako jsou například svědectví nebo rozhovory. Žadatel nemusí předložit všechny uvedené dokumenty, ale jen takové dokumenty, které dohromady prokazují, že nemá státní příslušnost. Od žadatelů se vyžaduje součinnost se státem, kde by mohli mít státní příslušnost, a to za účelem získání podpůrných důkazů.
Ukázalo se, že je obtížné a v některých případech i prakticky nemožné splnit požadavek, aby žadatelé prokázali absenci státní příslušnosti, jelikož žadatelé nejsou schopni získat některé důkazy, jako například dokumenty z velvyslanectví prokazující, že nejsou považováni za jejich státní příslušníky. Ministerstvo vnitra jen zřídka přímo kontaktuje velvyslanectví nebo státní orgány, ale často shromažďuje relevantní informace, včetně legislativních dokumentů a zákonů o státním občanství země původu žadatele. Judikatura podle předchozí právní úpravy stanovila, že by mělo Ministerstvo vnitra provádět kroky k ověření tvrzení v žádostech.
Důkazní standard by měl být rovněž stejný jako v azylovém řízení dle předchozí právní úpravy. Není však jasné, zda se tím Ministerstvo vnitra bude řídit po účinnosti novely. V praxi je však zapotřebí více úsilí na straně žadatele. Důvodová zpráva objasňuje, že udělení povolení k pobytu za účelem strpění pro osoby bez státní příslušnosti, stejně jako mezinárodní ochrana, jsou subsidiární ochranou, a tedy i výjimkou z převládající zásady mezinárodního práva, podle které je primární odpovědností státu chránit své vlastní státní příslušníky. Je tedy potřeba prokázat opodstatněnost uplatění této subsidiární ochrany.
Rozhodovací orgány nemají k dispozici jasné pokyny, jak identifikovat a určit osobu bez státní příslušnosti. Informace o zemi původu často zahrnují příslušné právní předpisy, zákony o státním občanství, překlady a shrnutí od mezinárodních organizací a/nebo mezinárodních nevládních organizací. Ministerstvo vnitra jen zřídka kontaktuje ambasády nebo státní úřady. Spolupracuje však s českými ambasádami v zemi původu, může zjišťovat individuálně relevantní informace, jako například o místních politických poměrech, bezpečnostních otázkách či politikách zaměřených na etnické a sociální skupiny. Informace o zemi původu používané ministerstvem nejsou veřejně dostupné.

Procesní záruky

+/-

Právní předpisy nestanovují bezplatnou právní pomoc (na rozdíl od azylové procedury, kde je zaručena); OPU však v praxi bezplatnou právní pomoc poskytuje.
Ministerstvo vnitra s žadatelem může uskutečnit pohovor, o čemž by žadatel měl být vyrozuměn nejméně pět dnů předem. I před nedávnou novelizací byl v praxi pohovor vždy uskutečňován (nebylo-li rozhodnuto kladně bez pohovoru). Podle právních předpisů by mělo Ministerstvo vnitra v případě potřeby zajistit žadateli bezplatné služby tlumočníka. Nedávná novela potvrzuje, že stejně jako žadatelé o azyl mají i tito žadatelé právo nahlédnout do svého spisu.
Zákon o pobytu cizinců stanovuje lhůtu šesti měsíců pro vydání rozhodnutí. Tato lhůta může být v případě složitého případu prodloužena o dalších šest měsíců. Rozhodnutí jsou vydávána písemně s odůvodněním. Proti zamítavému rozhodnutí není možné podat odvolání u správního orgánu, je však možné se obrátit na soud, který je povinen o odvolání rozhodnout přednostně. Žaloba proti zamítavému rozhodnutí však nemá odkladný účinek.
Stejně jako žadatelé o azyl mohou i žadatelé v řízení o postavení osoby bez státní příslušnosti získat pracovní povolení po šesti měsících od podání této žádosti. Řízení nyní garantuje žadateli právo setrvat v České republice během řízení o první žádosti (nikoli při řízení o následných žádostí) a že mu bude vystaven průkaz totožnosti. Žadatel však nemá právo na ubytování v přijímacím středisku ani na přístup ke zdravotnímu pojištění. Dále žadateli často není umožněn přístup ke vzdělávání. Již předešlá judikatura stanovila, že by práva žadatelů měla být stejná jako práva žadatelů o azyl. Není však jasné, zda se tím Ministerstvo vnitra bude řídit po účinnosti novely.

Ochrana

+/-

Osobám, které od roku 2019 Ministerstvo vnitra uznalo za osoby bez státní příslušnosti, je vydáno osvědčení, které potvrzuje absenci jejich státní příslušnosti podle Úmluvy z roku 1954.
Osobám s uznaným statusem osoby bez státní příslušnosti je uděleno vízum za účelem strpění na území na dobu jednoho roku, které je chrání před vyhoštěním. Po uplynutí této doby může dotyčná osoba požádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění na území, které může být uděleno na dobu dvou let s možností prodloužení. Po pěti letech může osoba bez státní příslušnosti požádat o trvalý pobyt.
Osoba s uděleným vízem strpění na území může využívat programu veřejného zdravotního pojištění, pokud si není schopna platit pojištění sama za zvláštních okolností. V praxi se však setkáme s překážkami k přístupu k veřejnému zdravotnímu pojištění.
Stejně jako žadatelé v řízení o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti a žadatelé o mezinárodní ochranu, musí i osoby s uděleným vízem k pobytu za účelem strpení žádat o pracovní povolení, které podléhá určitým kritériím stanoveným v zákoně o zaměstnanosti. Platné pracovní povolení vydané během posuzování žádosti zůstává platným i po přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti.
Právo na sloučení rodiny není přiznáno držitelům víza za účelem strpění na území, ale může být přiznáno držitelům povolení k dlouhodobému pobytu. Cizinci s oprávněním k pobytu mají v některých případech přístup k sociálním službám a sociálním dávkám za účelem zajištění bydlení.
S pobytem za účelem strpení lze požádat o cestovní doklad uznávaný cizineckou policií ČR i úřady v některých dalších zemích. Nedávná novela umožňuje osobám bez státní příslušnosti, kterým bylo uděleno vízum k pobytu za účelem strpění, vycestovat do zahraničí (přičemž před zavedením této novely docházelo při opuštění země k zániku platnosti víza k pobytu za účelem strpění, a návrat zpět nebyl možný). Osobám, které získaly trvalý pobyt, je vydáván cizinecký pas.
Právo na vzdělání je osobám bez státní příslušnosti přiznáno bez ohledu na jejich status pobytu.
Volební právo je vyhrazeno pouze českým občanům.

Dočasná ochrana osob prchajících před válkou

+/-

Česká republika doporučuje osobám, které nejsou držiteli biometrického pasu, aby si ke vstupu do České republiky přinesly všechny jiné dostupné doklady prokazující jejich totožnost. Podle neoficiálních zpráv by měly ženy, děti a starší osoby bez pasu mít možnost vstoupit do země, avšak vstup na území není v takovém případě právně zaručen.
Česká republika poskytuje dočasnou ochranu a uděluje ji osobám bez státní příslušnosti, kterým byla udělena mezinárodní ochrana nebo ochrana obdobného typu na Ukrajině (což zahrnuje i postavení osoby bez státní příslušnosti na Ukrajině), jejich rodinným příslušníkům a osobám s platným povolením k trvalému pobytu na Ukrajině, které se nemohou vrátit do země původu nebo země předchozího obvyklého bydliště. Osoby bez cestovního pasu nebo jiného dokladu totožnosti si musí na ukrajinském velvyslanectví nebo konzulárním úřadě v České republice vyřídit doklad prokazující jejich totožnost, aby mohly získat dočasnou ochranu.
Osoby bez státní příslušnosti, které měly na Ukrajině dočasný pobyt nebo které nemohou prokázat své vazby na Ukrajinu, jsou z možnosti udělení dočasné ochrany vyloučeny. Osoby, které nemají nárok na dočasnou ochranu, mohou požádat o mezinárodní ochranu nebo „toleranční vízum“.
V prvních měsících po začátku války se objevily zprávy o diskriminaci ukrajinských Romů v přístupu k bydlení nebo získání dočasné ochrany. Osoby prchající z Ukrajiny mohou také čelit problémům se získáním dočasné ochrany v České republice, například pokud o ni dříve požádaly o dočasnou ochranu v jiném členském státu EU, ale také riziku ztráty statusu v České republice, pokud jim dočasná ochrana byla poskytnuta v jiném členském státu.

Zajištění

Analyzuje právní předpisy, politiku a praxi týkající se zajišťování imigrantů obecně se zaměřením na stávající ochranu, která má zabránit svévolnému zadržování osob bez státní příslušnosti během řízení o vyhoštění a deportaci. Dílčí témata se zabývají oblastmi, jako je identifikace statusu osoby bez státní příslušnosti a posouzení, zda existuje reálná možnost vyhoštění, procesní záruky, jako jsou lhůty, soudní dohled a účinné opravné prostředky, stejně jako i práva přiznaná osobám bez státní příslušnosti při propuštění ze zajištění a ochrana před opětovným zajištěním.

Právní rámec na ochranu osob bez státní příslušnosti před svévolným zadržením v České republice vykazuje nedostatky. Navrhovaná země vyhoštění nemusí být před zajištěním osoby určena, avšak orgány musí zajištěné osoby propustit, pokud neexistuje reálná možnost vyhoštění. Absence státní příslušnosti není posuzována v průběhu rozhodování o zajištění ani se nepovažuje za relevantní při posuzování zranitelnosti. A ačkoliv je stanoven požadavek na zvážení alternativ k zajištění, není nutné je všechny před zajištěním vyčerpat. Určité procesní záruky existují (lhůta, písemná rozhodnutí, bezplatná právní pomoc), ale automaticky nejsou prováděny žádné pravidelné přezkumy zajištění a osobám propuštěným ze zajištění nejsou poskytnuty doklady totožnosti ani právní status. Absence státní příslušnosti je zohledněna ve většině bilaterálních výměn nebo readmisních dohod, které Česká republika uzavřela, přičemž většina z nich výslovně povoluje readmisi osob bez státní příslušnosti.

Zajištění cizinců

Pravomoci k zajištění imigrantů jsou stanoveny zákonem a jsou omezeny na účely povolené podle čl. 5 odst. 1 písm. f) podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Je stanoven požadavek v každém jednotlivém případě zvážit zákonem stanovené alternativy před vydáním rozhodnutí o zajištění, ale nikoli povinnost orgánů všechny možné alternativy před zajištěním vyčerpat. Alternativy se liší v závislosti na druhu zajištění (tj. vyhoštění, přemístění na základě dublinského nařízení, zajištění žadatelů o azyl) a zahrnují povinnost setrvat na adrese určené cizineckou policií, povinnost se pravidelně hlásit na cizinecké policii a povinnost pobývat v azylovém domě.
Jsou však důkazy o tom, že zajištění je v praxi použito dříve, než jsou zváženy všechny alternativy.
Navrhovaná země vyhoštění nemusí být před zajištěním určena. Jediným požadovaným předpokladem je, aby v praxi existovala reálná možnost vyhoštění. Orgány obvykle v rozhodnutí o zajištění uvádějí zemi nebo země vyhoštění, ty se však mohou během řízení změnit.
Orgány mají povinnost propustit danou osobu ve chvíli, kdy neexistuje reálná možnost jejího vyhoštění, a to v rámci povinnosti policie přezkoumávat, zda důvody pro zajištění stále trvají. Zajištění musí být bez zbytečného odkladu ukončeno, pokud pomine důvod k zajištění, rozhodnutí o zajištění je zrušeno soudním rozhodnutím nebo je zadrženému udělena mezinárodní ochrana či povolení k dlouhodobému pobytu. V praxi však policie tuto skutečnost obvykle posuzuje až při rozhodování o prodloužení zajištění a vydání nového rozhodnutí.

Identifikace statusu bez státní příslušnosti

Absence státní příslušnosti může být jednotlivcem navržena jako důvod nemožnosti vyhoštění, v praxi ale orgány absenci státní příslušnosti při rozhodování o zajištění neposuzují.
Zákon o azylu obsahuje definici zranitelnosti, ta ovšem neobsahuje zmínku o absenci státní příslušnosti.
Zranitelnost posuzuje Ministerstvo vnitra při zajištění žadatelů o azyl, nikoli však cizinecká policie při jiném rozhodování o zajištění cizinců. Absence státní příslušnosti není považována za relevantní při posuzování zranitelnosti ani v kontextu imigračního zajištění, a dokonce ani pro účely zajištění žadatelů o azyl. V zákoně není pro osoby bez státní příslušnosti stanoveno žádné zvláštní zacházení.

Procesní záruky

+/-

Maximální lhůta pro zajištění je stanovena zákonem a činí 180 dnů. Tato lhůta může být prodloužena, pokud osoba nebo země původu nespolupracuje, ale nemůže překročit celkem 545 dnů. U nezletilých osob a rodin s dětmi činí maximální lhůta 90 dnů. U žadatelů o azyl je maximální doba 120 dnů.
Policie musí vždy přezkoumat, zda důvody pro zajištění přetrvávají, a zajištění musí být ukončeno bez zbytečného odkladu, pokud důvody pro zajištění již neexistují, anebo soud rozhodnutí o zajištění zrušil, či byl dané osobě udělen azyl nebo doplňková ochrana, anebo bylo dané osobě uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na daném území. Pro propuštění ze zajištění není třeba podávat speciální žádost.
Rozhodnutí o zajištění, v němž jsou uvedeny důvody zajištění a počáteční doba trvání, musí být poskytnuto písemně do 48 hodin.
Policie musí informovat zajištěné osoby o tom, jak mohou napadnout své zajištění a požádat o propuštění, a musí jim poskytnout informace o bezplatném právním poradenství. O určení absence státní příslušnosti nejsou poskytovány žádné informace.
Pokud o to zajištěná osoba nepožádá, není nezbytnost dalšího zajišťování pravidelně přezkoumávána. Zajištěná osoba se může proti rozhodnutí o zajištění odvolat k soudu do 30 dnů a znovu do 30 dnů od předchozího rozhodnutí soudu. Zajištěná osoba musí být okamžitě propuštěna, pokud soud vydá kladné rozhodnutí. Je rovněž možné každý měsíc žádat o propuštění orgán, který vydal původní rozhodnutí o zajištění (tj. cizinecká policie nebo Ministerstvo vnitra).
Bezplatná právní pomoc je poskytována každý týden ve všech zajišťovacích zařízeních. Nevládní organizace poskytují bezplatnou právní pomoc v rámci státních programů právní pomoci. Avšak od roku 2022 do března 2024 nebyly nevládní organizace součástí těchto programů, což omezilo jejich schopnost poskytovat právní pomoc. Během této doby místo nevládních organizací poskytovala bezplatnou právní pomoc soukromá advokátní kancelář určená Ministerstvem vnitra, která nicméně neměla zkušenosti s prací se zranitelnými skupinami v těchto odvětvích. O přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti může žadatel požádat Ministerstvo vnitra písemnou žádostí za pomoci právního zástupce.
K dispozici nejsou žádné veřejné informace o stávajících pokynech, jimiž se řídí proces vydávání nových dokladů / zjišťování občanství, které provádí cizinecká policie.

Ochrana po propuštění

Osobám propuštěným ze zajištění nejsou poskytnuty žádné doklady totožnosti ani právní status. Pokud osoba nevlastní cestovní doklad, bude jí vystaven výjezdní příkaz na jeden měsíc, zákon však v současné době neposkytuje cestu k legalizaci, pokud osobu nelze vyhostit.
Kumulativní doba strávená v zajištění se nezapočítává do maximální lhůty.

Dohody o navracení a zpětném přebírání osob

+/-

Česká republika, jako členský stát EU, převážně implementuje readmisní dohody EU, v nichž jsou zohledněny osoby bez státní příslušnosti (např. readmisní dohoda se Srbskem nebo Ukrajinou).
Ve dvoustranných dohodách je obecně zohledněna absence státní příslušnosti. V dohodě s Kosovem je například zvažován postup pro určení občanství nebo absence státní příslušnosti, který zahrnuje odkaz na záruky pro osoby narozené na území bývalé Jugoslávie a rozhovory k určení občanství. Ve většině dvoustranných dohod lze nalézt odstavce výslovně povolující zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí včetně osob bez státní příslušnosti (např. Polsko, Rumunsko a Moldavsko). Jedinou dvoustrannou dohodou, která se o osobách bez státní příslušnosti vůbec nezmiňuje, je dohoda s Vietnamem.
K dispozici nejsou žádné informace o tom, jak jsou tato ustanovení uplatňována v praxi.
Dle právního řádu by mělo být zohledněno právo dítěte na státní příslušnost a jeho základní práva v souladu s nejlepším zájmem dítěte. V praxi však není právo dítěte na státní příslušnost vždy zohledněno, zejména pokud se o vyhoštění dítěte uvažuje v kontextu celé rodiny, nebo v případě nezletilých mladistvých osob bez doprovodu, které mají blízko plnoletosti.

Prevence a omezení

Posuzuje přiměřenost záruk v zákonech o občanství určených k prevenci a omezení absence státní příslušnosti, včetně usnadněných cest k naturalizaci pro osoby bez státní příslušnosti a ochrany dětí, které by jinak byly bez státní příslušnosti, narozených na daném území nebo státním příslušníkům v zahraničí a dále také ochrany nalezenců a osvojených dětí. Zkoumá právní předpisy, zásady a praxi týkající se registrace narození, a to včetně možnosti pozdní registrace narození a omezujících opatření přijatých státy za účelem prevence a redukce absence státní příslušnosti in situ. Analyzuje ustanovení o odnímání občanství, a zda jsou zajištěny a zavedeny záruky, které předchází absenci státní příslušnosti v případě pozbývání a zřeknutí se občanství.

Česká republika si v oblasti prevence a omezení absence státní příslušnosti vede poměrně dobře. Naturalizace je možná po pěti letech trvalého pobytu a může být osobám bez státní příslušnosti usnadněna na základě správního uvážení Ministerstva vnitra. V případě dětí bez státní příslušnosti narozených v České republice se však vyskytují zásadní nedostatky, neboť schopnost dítěte získat české občanství závisí na jednání nebo statutu jeho rodičů. Existuje konkrétní ustanovení na ochranu práva na státní občanství dětí narozených uprchlíkům a nalezencům a na prevenci absence státní příslušnosti v procesu adopce. Zákon také stanoví, že všechna narození musí být zaregistrována do tří dnů a rodné listy vydány všem dětem do 30 dnů. Při registraci narození dětí, jejichž rodiče mají stejné pohlaví, anebo dětí narozených pomocí náhradního mateřství se nicméně vyskytují diskriminační praktiky. Za určitých okolností (u uprchlíků a žadatelů o azyl) lze od požadavků na dokumentaci upustit a místo toho poskytnout čestné prohlášení. Občanství dítěte se v rodném listě neuvádí a je stanoven postup pro určení občanství později. Orgány nemají žádné zákonné pravomoci zbavit někoho českého občanství, neexistují žádná ustanovení k automatickému pozbytí občanství a existují ochranná opatření, která zabraňují absenci státní příslušnosti v případech dobrovolného vzdání se občanství.

Naturalizace

+/-

Obecně je naturalizace možná po pěti letech trvalého pobytu, v případě osoby s povolením za účelem strpění na území se tedy jedná o pět let pobytu na základě potvrzení o strpění na území plus pět let trvalého pobytu. V případě osob bez státní příslušnosti (a uprchlíků) však může být naturalizace usnadněna na základě uvážení Ministerstva vnitra, poté co daná osoba získá trvalý pobyt.
Ministerstvo vnitra může v případě osob bez státní příslušnosti a uprchlíků rovněž upustit od požadavku, aby osoba, která si naturalizaci přeje, nebyla zátěží pro systém sociálního zabezpečení.
Pro udělení státního občanství musí být splněny další požadavky (tj. zkouška z jazyka a reálií – nepožaduje se, pokud osoba studovala v českém jazyce po dobu tří let, je mladší 15 let, starší 65 let nebo má mentální postižení; doložení příjmu; trestní bezúhonnost).
Žádost o naturalizaci je bezplatná, pokud je však schválena, činí poplatek 2 000 Kč v případě dospělých osob a 500 Kč v případě nezletilých osob a uprchlíků. Ministerstvo však může na základě svého uvážení poplatek ve výjimečných případech snížit na 500 Kč a v případě nezletilých osob a uprchlíků na 100 Kč. Pro osoby bez státní příslušnosti není stanovena žádná zvláštní výjimka, mohou však žádost o výjimku podat.
České občanství nelze získat, má-li osoba záznam v trestním rejstříku, přičemž osoby bez státní příslušnosti nejsou od tohoto požadavku osvobozeny.
Zákon o státní příslušnosti nediskriminuje.

Osoba bez státní příslušnosti narozena na území

+/-

V případě dětí narozených v České republice, které by jinak byly bez státní příslušnosti, existují zákonná ustanovení k získání českého občanství, nepředstavují však úplnou záruku, která by zamezila absenci státní příslušnosti ve všech případech.
V případě dětí narozených na území, jejichž oba rodiče jsou bez státní příslušnosti, je toto ustanovení automaticky zajištěno ze zákona. V jiných případech je třeba podat na Ministerstvo vnitra žádost o osvědčení o státním občanství ČR, ve kterém musí rodiče prokázat, že dítě není bez státní příslušnosti, protože oni neprovedli nezbytné kroky k tomu, aby dítě získalo jejich občanství.
V obou případech může dítě nabýt české občanství, pokud alespoň jeden z rodičů má v době narození dítěte v zemi oprávněný pobyt po dobu nejméně 90 dnů.
Nic nenasvědčuje tomu, že by rodičům byly poskytovány informace týkající se zvláštních postupů pro děti bez státní příslušnosti.
Žádné věkové ani časové omezení, do kterého musí děti / osoby bez státní příslušnosti narozené na území žádost podat, zde neexistuje. Podání žádosti je zpoplatněno, výše poplatku u nezletilé osoby je 500 Kč, přičemž částka může být snížena na 100 Kč. U dospělé osoby je poplatek stanoven na 2 000 Kč. Existuje konkrétní ustanovení na ochranu práva na občanství u dětí narozených uprchlíkům. Status uprchlíka je považován za relevantní důvod, proč rodič nepodnikl kroky k tomu, aby dítě získalo občanství rodiče, pokud to vyžaduje kontakt s orgány země původu rodiče. Děti narozené rodičům, kteří změnili svůj pobytový status (např. z doplňkové ochrany na trvalý pobyt), však mohou při nabývání občanství čelit překážkám.

Nalezenci

Nalezenec získává české občanství toho dne, kdy je nalezen, pokud je mladší tří let a pokud orgán do šesti měsíců neprokáže, že získal jiné občanství. Pokud je starší než tři roky a jeho totožnost nelze zjistit z důvodu nízkého věku nebo zdravotního postižení, získává české občanství na základě žádosti podané opatrovníkem.
K získání občanství u nalezence neexistuje žádná věková hranice a nelze jej odebrat.

Adopce

Aby osvojené dítě mohlo pozbýt české občanství, musí rodiče osvojeného dítěte prokázat, že dítě má nebo získá jiné občanství, a existují ochranná opatření, která v tomto procesu brání absenci státní příslušnosti.
Pokud je alespoň jeden rodič českým státním příslušníkem, získává osvojené dítě české občanství po potvrzení adopce českými úřady.

Ius sanguinis (právo krve)

Pokud je alespoň jeden rodič českým státním příslušníkem, děti narozené v zahraničí získávají občanství podle původu a neexistují zde žádné diskriminační podmínky.

Registrace narození

Zákon stanoví, že všechny děti musí být zaregistrovány do tří dnů po narození. Registraci provádí zařízení, kde se dítě narodí, nebo v případě domácího porodu musí rodiče do tří dnů přihlásit dítě na matrice v místě svého bydliště (v případě matky během tří dnů, jakmile je toho schopna). Nezaregistrování narození dítěte je přestupkem, za který hrozí pokuta až do výše 10 000 Kč. Za zvláštních okolností lze upustit od povinnosti předložit dokumentaci k registraci narození a místo toho lze poskytnout čestné prohlášení (např. v případě uprchlíků / žadatelů o azyl).
Všem dětem bez ohledu na právní status nebo občanství bude matrikou do 30 dnů od oznámení narození vystaven český rodný list.
Občanství dítěte se do matriky ani do rodného listu nezaznamenává, zaznamenává se však občanství rodičů. Občanství dítěte bude určeno, až požádá o český pas, doklad totožnosti nebo vízum. Rodiče dítěte, které nezíská české občanství při narození, musí jeho jménem do 60 dnů požádat o vízum, přičemž české orgány do té doby určí občanství dítěte. Pokud existují jakékoli pochybnosti o tom, zda dítě při narození získá české občanství, musí rodiče na místní matrice v místě narození požádat o osvědčení o státním občanství ČR. V takovém případě není vždy zohledněn nejlepší zájem dítěte, neboť je právo dítěte k nabytí státního občanství podmíněno pobytovým statusem jeho rodičů.
Neexistují žádné věrohodné zprávy o tom, že by dětem bylo bráněno v registraci jejich narození. V rodném listě dětí narozených párům stejného pohlaví však může být uveden pouze jeden rodič. A obdobně v rodném listě dětí narozených za pomoci náhradního mateřství je jako rodič uvedena pouze náhradní matka.
Neexistuje zde žádná zjevná ochrana, která by zabránila sdílení informací s imigračními orgány, a není známo, zda k tomu v praxi dochází.

Snižování absence státní příslušnosti in situ

Neexistují žádné důkazy o aktivních opatřeních nebo kampaních ze strany českých orgánů směřujících k omezení absence státní příslušnosti nebo k podpoře registrace narození ve velmi ohrožených skupinách.
Absence státní příslušnosti se v České republice považuje primárně za migrační problém. UNHCR doporučil vládní komisi provést výzkum absence státní příslušnosti in situ.

Upírání občanství

V českém právu neexistují žádná ustanovení o upírání občanství.
V případě dobrovolného vzdání se občanství musí dotyčná osoba prokázat, že má nebo získá jiné občanství a že existují ochranná opatření, která během tohoto procesu zabrání absenci státní příslušnosti.

Zdroje

Knihovna zdrojů, právní nástroje, publikace a materiály pro odbornou přípravu v oblasti absence státní příslušnosti, konkrétně relevantní pro tuto zemi. V knihovně zdrojů je k dispozici více regionálních a mezinárodních materiálů a také zdroje z jiných zemí. Vnitrostátní judikaturu lze nalézt v databázi judikatury v oblasti absence státní příslušnosti (souhrny jsou k dispozici v angličtině).

Upozorňujeme, že tato sekce se momentálně vyvíjí. Vraťte se sem brzy a najděte další zdroje.

Judikatura: Rozsudky a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, Soudního dvora Evropské unie nebo smluvních orgánů OSN ve vztahu k příslušné zemi, které řeší absenci státní příslušnosti nebo ovlivňují práva osob bez státní příslušnosti.

Mezinárodní a regionální úmluvy: Seznam čtyř základních úmluv v oblasti absence státní příslušnosti. Informace o tom, zda je země smluvní stranou těchto úmluv, a příslušné výhrady jsou k dispozici výše v kapitole „Mezinárodní a regionální úmluvy“.

Publikace: Zprávy, brífinky, připomínky k mechanismům pro sledování lidských práv a další relevantní publikace v oblasti absence státní příslušnosti.

Materiály pro odbornou přípravu: Materiály pro odbornou přípravu, které napomáhají budování kapacit a odborné přípravě v oblasti absence státní příslušnosti.

International and regional treaties

United Nations - Convention relating to the Status of Stateless Persons (Led 1954)

Council of Europe - European Convention on Nationality (Lis 1997)

Council of Europe - Convention on the Avoidance of Statelessness in relation to State Succession (Led 2006)

United Nations - Convention on the Reduction of Statelessness (Led 1961)

Publications

European Network on Statelessness - Thematic briefing: Birth registration and the prevention of statelessness in Europe (Črv 2020)

UNHCR - Faces of Statelessness in the Czech Republic (Pro 2020)

European Network on Statelessness - Statelessness determination and protection in Europe (Zář 2021)

ENS - Addressing the risks of statelessness among children in migration in Europe (Říj 2022)

European Network on Statelessness - Thematic briefing: Birth registration and the prevention of statelessness in Europe (Lis 2024)

Česká republika

Dodatečné zdroje

HODNOTÍCÍ KLÍČ

DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

Latest news on Czechia

Sign up to our newsletter