Česká republika

Česky

English

Aktualizace z června 2022:

V roce 2021 proběhlo v České republice nové sčítání lidu. Sčítání zahrnovalo národnostní kategorii "nezjištěno" (29 137 osob), ale již nezahrnovalo kategorii "bez státní příslušnosti", která byla v minulém sčítání. Český statistický úřad a Ministerstvo vnitra zveřejňují každý rok rozčleněné údaje podle kombinovaných národnostních kategorií „bez státní příslušnosti“, „nezjištěno“ a „ostatní“. Na konci roku 2020 bylo nahlášeno 719 osob v této kombinované kategorii (vyjímaje osoby s uděleným azylem).

Do roku 2021 bylo určení absence státní příslušnosti předmětem zákona o azylu. V letech 2019 až 2021 judikatura analogicky přiznala stejná práva žadatelům o určení statusu osoby bez státní příslušnosti, jaká měli žadatelé o azyl. Dne 2. srpna 2021 vstoupila v platnost novela zákona o pobytu cizinců, která přenesla možnost rozhodování o absenci státní příslušnosti do zákona o přistěhovalectví, což osobám bez státní příslušnosti ztěžuje uznání jejich statusu. Tento nový proces je velmi nejasný. Neexistují žádná ustanovení, která by upravovala postavení žadatelů o azyl bez státní příslušnosti, ani procesní záruky, a právo zůstat na území není zaručeno. V rozhodnutí správního soudu v Praze z ledna 2022 byla znovu zdůrazněna nutnost zachovat analogii s azylovým řízením, a to bez ohledu na to, zda je řízení o prohlášení za osobu bez státní příslušnosti formálně upraveno zákonem o azylu nebo zákonem o přistěhovalectví.

Nový zákon o přistěhovalectví stanovuje, že osobě uznané za osobu bez státní příslušnosti bude uděleno vízum za účelem strpění pobytu po dobu jednoho roku. Vízum je možné po jednom roce prodloužit pro dlouhodobý pobyt za účelem strpění pobytu na území (dva roky s možností prodloužení). Po celkem pěti letech může osoba požádat o trvalý pobyt.

Mezi nově přístupné zdroje o České republice patří:

2021 Statelessness Index Survey
Statelessness Index News, New Legal Amendment Reduces the Rights of Stateless people in the Czech Republic (September 2021)
Country briefing o přístupu k ochraně pro uprchlíky bez státní příslušnosti z Ukrajiny v České republice (květen 2022)
Joint submission on the Czech Republic to the 42nd Session of the Universal Periodic Review (July 2022)
Městský soud v Praze, č. 10 A 98/2021-45 (leden 2022)

Právní a politický rámec v České republice má několik pozitivních aspektů i některé značné nedostatky. Česká republika je smluvní stranou nejvýznamnějších mezinárodních a regionálních úmluv, včetně tří ze čtyř základních úmluv o osobách bez státní příslušnosti (ačkoli s určitými důležitými výhradami k úmluvě z roku 1954). Některá data o osobách bez státní příslušnosti v zemi jsou k dispozici, ale omezují se pouze na ty osoby, které v zemi pobývají oprávněně.

Česká republika nemá zvláštní postup pro určení statusu osoby bez státní příslušnosti. Od roku 2019 vydávalo Ministerstvo vnitra rozhodnutí o potvrzení statusu osoby bez státní příslušnosti podle Úmluvy z roku 1954 a do roku 2021 judikatura přiznávala analogicky stejná práva, jaká měli žadatelé o azyl při určování statusu osoby bez státní příslušnosti. V srpnu 2021 však novela zákona přesunula možnost rozhodovat o osobách bez státní příslušnosti do zákona o přistěhovalectví, což lidem bez státní příslušnosti ztěžuje uznání jejich statusu. Neexistují žádná ustanovení, která by upravovala postavení žadatelů o azyl bez státní příslušnosti, ani procesní záruky, a právo zůstat na území není zaručeno. Uznané osobě bez státní příslušnosti bude uděleno vízum za účelem strpění pobytu s možností prodloužení na jeden rok. Nedostatky jsou rovněž v právním rámci na ochranu osob bez státní příslušnosti před svévolným zadržením cizinců, neboť před zadržením nemusí být určena země vyhoštění, při rozhodování o zadržení není absence státní příslušnosti běžně určována, a ačkoli existují určité procesní záruky, zadržení není pravidelně přezkoumáváno, pokud o to zadržená osoba nepožádá.

Existuje částečná pojistka, která má zabránit tomu, aby se v České republice narodily děti bez státní příslušnosti, ale záleží na jednání nebo statusu rodičů. Ustanovení chrání právo na státní příslušnost pro nalezence, děti narozené uprchlíkům a adoptované děti. Narození musí být registrována a rodné listy musí být vydány všem dětem. Za určitých okolností lze upustit od požadavků na dokumentaci a existují mechanismy pro určení státní příslušnosti dítěte. Pozitivní je skutečnost, že orgány nemají zákonné pravomoci odejmout české občanství, neexistují ustanovení o jeho automatickém pozbývání a jsou zavedeny záruky, které předchází absenci státní příslušnosti v případě dobrovolného zřeknutí se státního občanství.

Dále uvedené informace dle témat byly naposledy aktualizovány v březnu 2021.

Poslední změna:

Bře 2021

Odborníci na danou zemi:

Aneta Šubrtová & Hana Franková, Organisation for Aid to Refugees (OPU)

Dodatečné zdroje

Country survey data (2021)

HODNOTÍCÍ KLÍČ

++POZITIVNÍ

+ PONĚKUD POZITIVNÍ

+-POZITIVNÍ A NEGATIVNÍ

- PONĚKUD NEGATIVNÍ

--NEGATIVNÍ

DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

NORMY A OSVĚDČENÉ POSTUPY

Mezinárodní a regionální úmluvy

Hodnocení, zda jsou země smluvní stranou příslušných mezinárodních a regionálních úmluv, včetně toho, zda výhrady mají dopad na absenci státní příslušnosti a zda jsou úmluvy začleněny do vnitrostátního práva. Čtyři základní smlouvy o osobách bez státní příslušnosti (Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti z roku 1954, Úmluva o omezení případů bezdomovectví z roku 1961, Evropská úmluva o státním občanství, Úmluva Rady Evropy o zamezení případů bezdomovectví v souvislosti s nástupnictvím států) mají při hodnocení větší váhu než jiné příslušné úmluvy v oblasti lidských práv.

Obecně si Česká republika vede dobře, pokud jde o přistoupení k příslušným úmluvám v oblasti lidských práv, včetně úmluv o osobách bez státní příslušnosti z let 1954 a 1961 a Evropské úmluvy o státním občanství. Ponechává si však značné výhrady k úmluvě z roku 1954, které mají dopad na práva osob bez státní příslušnosti na jejím území, a nepřistoupila k Úmluvě Rady Evropy o zamezení případů bezdomovectví v souvislosti s nástupnictvím států.

Úmluva z roku 1954

+/-

Česká republika je smluvní stranou úmluvy z roku 1954, která má přímý účinek; ponechána je však řada značných výhrad, například přiznání práva na vydání průkazů totožnosti (článek 27) a cestovních dokladů (článek 28) pouze těm osobám bez státní příslušnosti, které jsou držiteli povolení k trvalému pobytu.

Úmluva z roku 1961

Česká republika je smluvní stranou úmluvy z roku 1961 bez výhrad a úmluva má přímý účinek.

Ostatní nástroje

Česká republika je smluvní stranou Evropské úmluvy o státním občanství, nikoli však Úmluvy Rady Evropy o zamezení případů bezdomovectví v souvislosti s nástupnictvím států.
Česká republika je vázána směrnicí EU o navracení a je smluvní stranou všech ostatních příslušných regionálních a mezinárodních smluv v oblasti lidských práv (bez relevantních výhrad), s výjimkou Mezinárodní úmluvy o ochraně práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin.

Údaje o obyvatelstvu bez státní příslušnosti

Analýza dostupnosti a zdrojů rozčleněných údajů o osobách bez státní příslušnosti. Poskytnutí aktuálních údajů a hodnocení spolehlivosti opatření, která země zavedly pro sčítání osob bez státní příslušnosti, včetně sčítání lidu, evidence obyvatelstva a databází týkajících se migrace. Informace, zda je v zemi absence státní příslušnosti zmapována a zda jsou zavedena účinná opatření pro započítání zajištěných osob bez státní příslušnosti.

Česká republika zveřejňuje údaje o azylu a přistěhovalectví, které obsahují některé rozčleněné informace o migrantech bez státní příslušnosti a uprchlících. Ministerstvo vnitra rovněž každý měsíc informuje o počtu osob bez státní příslušnosti, které jsou držiteli povolení k pobytu. Některé kategorie se však mohou překrývat, jako například „občanství neznámé nebo neuvedené“ a „Palestinci“. Údaje se týkají pouze osob bez státní příslušnosti s povolením k pobytu v zemi, takže počet osob bez státní příslušnosti je pravděpodobně podhodnocen. V prosinci 2020 byla zveřejněna studie Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) mapující situaci osob bez státní příslušnosti v České republice.

Dostupnost a zdroje

+/-

Česká republika shromažďuje a zpřístupňuje statistické údaje o azylu, přistěhovalectví a do určité míry o osobách bez státní příslušnosti, které jsou členěny podle pohlaví (a některé i podle věku).
Poslední sčítání lidu (2011) zahrnovalo kategorie „bez státního občanství“ (1 502 osob) a „nezjištěno“ (60 208 osob). Příští sčítání proběhne v roce 2021.
Český statistický úřad a Ministerstvo vnitra zveřejňují každý rok rozčleněné údaje podle kombinovaných kategorií státní příslušnosti „bez státní příslušnosti“, „nezjištěno“ a „ostatní“ (770 osob na konci roku 2018).
Ministerstvo vnitra informuje každý měsíc o počtu osob bez státní příslušnosti s povoleným pobytem. Dne 31. srpna 2020 uvádělo 89 osob bez státní příslušnosti s přechodným pobytem a 406 osob s povolením k trvalému pobytu.
Ministerstvo vnitra rovněž uvádí údaje o kategoriích „neuvedená nebo neznámá státní příslušnost“ (33 osob v srpnu 2020) a „Palestinci“ (187 osob), jakož i o žadatelích o azyl a držitelích mezinárodní ochrany. V roce 2018 uvedlo, že 20 žádostí o mezinárodní ochranu podaly osoby, které byly vedeny jako osoby bez státní příslušnosti.
UNHCR odhaduje, že v České republice je 1 500 osob bez státní příslušnosti, a to na základě studie mapující situaci osob bez státní příslušnosti, která byla provedena v roce 2018 a zveřejněna v prosinci 2020.
Vláda pouze pravidelně informuje o osobách bez státní příslušnosti oprávněně pobývajících v zemi a tyto údaje jsou rozloženy do různých rejstříků. Pro osoby bez státní příslušnosti nejsou k dispozici žádné celkové vládní údaje, takže přibližné údaje jsou pravděpodobně podhodnocené.

Údaje o zajištěných osobách bez státní příslušnosti

+/-

Správa uprchlických zařízení (která spravuje zajišťovací zařízení) shromažďuje a uchovává interní údaje rozčleněné podle občanství, pohlaví, věku a postavení (např. žadatel o azyl). Imigrační policie rovněž vede záznamy rozhodnutí o zajištění rozčleněné podle občanství, včetně kategorie „osoba bez státní příslušnosti“, ale jedná se pouze o interní statistiky, které se nezveřejňují. Podle odpovědi na žádost podanou podle zákona o svobodném přístupu k informacím nebyly v roce 2020 zajištěny žádné osoby bez státní příslušnosti.

Určení a status osoby bez státní příslušnosti

Informace o tom, zda je ve vnitrostátních právních předpisech zemí uvedena definice osoby bez státní příslušnosti, která je v souladu s úmluvou z roku 1954, a zda je stanoveno zvláštní řízení o určení statusu osoby bez státní příslušnosti, které vede k získání zvláštního statusu osoby bez státní příslušnosti. Není-li řízení o určení statusu osoby bez státní příslušnosti zavedeno, posuzuje se, zda existují jiné postupy, jimiž lze určit, zda se jedná o osobu bez státní příslušnosti, nebo jiné cesty, kterými by osoby bez státní příslušnosti mohly svůj pobyt zlegalizovat nebo dosáhnout svých práv. Země jsou rozděleny do tří skupin, aby bylo možné porovnat země s řízením o určení statusu osoby bez státní příslušnosti, které vede k přiznání ochrany; země s jinými postupy; a země, které mají status osoby bez státní příslušnosti zaveden, ale bez jasného mechanismu pro přístup k ochraně. Stávající postupy a práva přiznaná osobám bez státní příslušnosti jsou přezkoumány a posouzeny podle mezinárodních norem a osvědčených postupů.

V českých právních předpisech neexistuje definice osoby bez státní příslušnosti, ale vzhledem k tomu, že úmluva z roku 1954 má přímý účinek, použije se definice podle úmluvy. Česká republika nemá zvláštní řízení o určení statusu osoby bez státní příslušnosti, ale Ministerstvo vnitra začalo v roce 2019 určovat absenci státní příslušnosti podle úmluvy a vydávat osvědčení, která ji potvrzují. V právních předpisech však není stanoven jasný postup, nejsou k dispozici žádné pokyny pro osoby s rozhodovací pravomocí a v návaznosti na určení absence státní příslušnosti jsou přiznávána pouze omezená práva. Právní pomoc není zaručena a další procesní záruky jsou omezené. Za účelem zajištění jakýchkoli práv se jedincům, kteří získali status osoby bez státní příslušnosti, se doporučuje, aby zahájili řízení o vyhoštění a požádali o povolení za účelem strpění pobytu z důvodu nemožnosti vyhoštění, čímž se otevírá cesta k pobytu a přiznání některých práv podle uvážení vlády. Ministerstvo vnitra může usnadnit naturalizaci osob bez státní příslušnosti s trvalým pobytem, závisí to ale na jeho uvážení.

Definice osoby bez státní příslušnosti

V českých právních předpisech není definice osoby bez státní příslušnosti (ačkoli „osoby bez státního občanství“ jsou zmíněny ve vnitrostátních právních předpisech, včetně zákona o azylu a zákona o státním občanství České republiky). Avšak vzhledem k tomu, že úmluva z roku 1954 má přímý účinek, uplatňují se definice a vylučovací klauzule v ní uvedené.

Školení

+/-

UNHCR uspořádal ve spolupráci s českou Kanceláří veřejného ochránce práv školení ad hoc určené především poskytovatelům právní pomoci a OPU (ve spolupráci s ENS) poskytla v roce 2020 školení pro sociální pracovníky, právníky, advokáty a právní zástupce, včetně úředníků státních institucí.
Vláda však neposkytuje žádné formální školení o osobách bez státní příslušnosti činitelům s rozhodovací pravomocí.

Existence speciálního řízení o určení statusu osoby bez státní příslušnosti

V České republice není zavedeno žádné zvláštní řízení o určení statusu osoby bez státní příslušnosti.
Zákon o azylu stanoví, že o žádostech podaných podle úmluvy z roku 1954 rozhoduje Ministerstvo vnitra. Postup pro takové žádosti však není dále upraven.

Postupy, jimiž lze určit absenci státní příslušnosti, a další možnosti zlegalizování pobytu

+/-

V zákonu o azylu je stanoveno, že orgánem příslušným k rozhodování o žádostech podle úmluvy z roku 1954 je Ministerstvo vnitra. Nejsou však uvedeny žádné další podrobnosti o tom, jak by mělo být rozhodování prováděno. Důvodová zpráva k zákonu o azylu uvádí, že pro určení osob bez státní příslušnosti není vzhledem k nízkému počtu žadatelů zapotřebí zvláštní postup a že by za tímto účelem měly být použity mechanismy řízení ve věci mezinárodní ochrany.
Od ledna 2019 ministerstvo posuzuje žádosti o určení statusu osoby bez státní příslušnosti a vydává průkazy žadatelů o status podle úmluvy, ale osobám není v návaznosti na určení absence státní příslušnosti přiznáno právní postavení ani práva.
Nejvyšší správní soud v březnu 2019 rozhodl, že řízení o určení statusu státní příslušnosti by mělo být obdobné jako řízení o určení postavení uprchlíka.

Přístup k řízení

Posouzení provádí odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra. V právních předpisech není stanoven žádný jasný postup, ačkoli judikatura stanoví, že by se měla použít pravidla vztahující se na řízení o určení postavení uprchlíka.
K dispozici nejsou žádné jasné informace o tom, jak k tomuto řízení získat přístup.
UNHCR uspořádal ve spolupráci s Kanceláří veřejného ochránce práv školení ad hoc určené především pro poskytovatele právní pomoci, ale k dispozici není žádné formální školení o osobách bez státní příslušnosti pro činitele s rozhodovací pravomocí a není navázána oficiální spolupráce mezi úřady, které mohou být ve styku s osobami bez státní příslušnosti a které by mohly případy postoupit k určení.

Posouzení

+/-

Důkazní břemeno je v zásadě sdíleno, obdobně jako v řízení o určení postavení uprchlíka, a důkazní standard by měl být stejný jako v azylové proceduře. V praxi je však k opodstatnění žádosti zapotřebí více činnosti na straně žadatele.

Procesní záruky

+/-

Právní předpisy nestanoví bezplatnou právní pomoc (na rozdíl od azylové procedury, kde je zaručena); OPU však v praxi bezplatnou právní pomoc poskytuje.
Pohovor není stanoven zákonem, ale v dosavadní praxi byl vždy zajištěn (nebylo-li bez pohovoru rozhodnuto kladně).
Bezplatné tlumočení a překlady mohou být poskytnuty, ale není tomu tak vždy.
Obdobně jako v azylové proceduře byla rozhodnutí v dosavadní praxi vydávána písemně.

Ochrana

Uznání statusu osoby bez státní příslušnosti nevede k žádnému právnímu postavení nebo právu pobytu. Rozhodnutí výslovně uvádí, že určení absence státní příslušnosti neopravňuje k pobytu a informuje osobu o jediné cestě k legalizaci jejího pobytu (pokud nemá právo pobytu na jiném základě), tj. zahájit řízení o vyhoštění, zajistit správní rozhodnutí o vyhoštění a poté požádat o povolení za účelem strpění pobytu na základě toho, že existují překážky k vycestování. Během tohoto řízení nemá osoba bez státní příslušnosti žádná práva ani právní postavení, a to navzdory skutečnosti, že rozhodnutí o absenci státní příslušnosti bylo vydáno. Uvedenou možnost nemají jedinci, vůči kterým soud v trestním řízení již dříve vydal rozhodnutí o vyhoštění.
Vízum za účelem strpění na území se uděluje na dobu jednoho roku, po jehož uplynutí může osoba požádat o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu, které může být uděleno na dva roky a může být prodlouženo. Po pěti letech může osoba bez státní příslušnosti požádat o trvalý pobyt.
Po uplynutí nejméně jednoho roku s vízem vydaným za účelem strpění pobytu je možné požádat o účast na veřejném zdravotním pojištění, ta však není umožněna automaticky a je poskytována z humanitárních důvodů na základě uvážení Ministerstva vnitra.
Osoba s potvrzením o strpění pobytu může rovněž podat zvláštní žádost o povolení k zaměstnání za splnění určitých kritérií stanovených v zákoně o zaměstnanosti. Právo na sloučení rodiny není přiznáno držitelům víza za účelem strpění pobytu, ale může být přiznáno držitelům povolení k dlouhodobému pobytu. Oprávněně pobývající cizinci mají v některých případech přístup k sociálním službám a sociálním dávkám k zajištění bydlení.
S potvrzením o strpění pobytu lze požádat o cestovní průkaz totožnosti uznávaný českou cizineckou policií a některými dalšími zeměmi, ale jakmile osoba bez státní příslušnosti opustí Českou republiku, její strpění na území zaniká a nemůže se tak vrátit. Osobám, které získaly trvalý pobyt, je vydáván cizinecký pas.
Právo na vzdělání je osobám bez státní příslušnosti přiznáno bez ohledu na jejich status pobytu.
Volební právo je vyhrazeno pouze českým občanům.

Zajištění

Analyzuje právní předpisy, politiky a praxe týkající se zajišťování imigrantů obecně se zaměřením na stávající ochranu, která zabraňuje svévolnému zadržování osob bez státní příslušnosti během vyhošťovacích a deportačních řízení. Dílčí témata se zabývají oblastmi, jako je rozhodování o zajištění, zda jsou stanoveny a uplatňovány alternativy k zajištění, procesní záruky, jako jsou lhůty, soudní přezkum a účinné opravné prostředky, jakož i ochrana při propuštění a zda je absence státní příslušnosti považována z právního hlediska za relevantní v dvoustranných dohodách o navrácení a zpětném přebírání osob.

Právní rámec na ochranu osob bez státní příslušnosti před svévolným zadržením v České republice vykazuje nedostatky. Navrhovaná země vyhoštění nemusí být určena před zajištěním osoby, absence státní příslušnosti není posuzována v průběhu rozhodování o zajištění ani se nepovažuje za relevantní při posuzování zranitelnosti, a ačkoli existuje požadavek zvážit alternativy k zajištění, není nutné všechny alternativy před zajištěním vyčerpat. Určité procesní záruky existují (lhůta, písemná rozhodnutí, bezplatná právní pomoc), ale automaticky nejsou prováděny žádné pravidelné přezkumy zajištění a osobám propuštěným ze zajištění nejsou poskytnuty doklady totožnosti ani právní status. Absence státní příslušnosti je zohledněna ve většině dvoustranných dohod o navracení nebo zpětném přebírání osob uzavřených Českou republikou, z nichž většina výslovně povoluje zpětné přebírání osob bez státní příslušnosti.

Kontrola zajištění

Pravomoci k zajištění imigrantů jsou stanoveny zákonem a jsou omezeny na účely povolené podle čl. 5 odst. 1 písm. f) EÚLP.
Navrhovaná země vyhoštění nemusí být před zajištěním určena. Jediným požadovaným předpokladem je, aby v praxi existovala reálná možnost vyhoštění. Orgány obvykle v rozhodnutí o zajištění uvádějí zemi nebo země vyhoštění, ty se však mohou během řízení změnit.
Absence státní příslušnosti může být jednotlivcem předložena jako důvod pro nemožnost vyhoštění, ale v praxi orgány absenci státní příslušnosti při rozhodnutí o zajištění neposuzují.
Je stanoven požadavek v každém jednotlivém případě zvážit alternativy, ale nikoli povinnost orgánů všechny možné alternativy před zajištěním vyčerpat.
Zranitelnost posuzuje Ministerstvo vnitra při zadržení žadatelů o azyl, nikoli však cizinecká policie při jiném rozhodování o zajištění imigrantů. Absence státní příslušnosti se při posuzování zranitelnosti nepovažuje za relevantní.

Alternativy k zajištění

+/-

Před vydáním rozhodnutí o zajištění musí orgány v každém jednotlivém případě zvážit alternativy stanovené zákonem. Alternativy se liší v závislosti na druhu zajištění (tj. vyhoštění, přemístění na základě dublinského nařízení, žadatelé o azyl) a zahrnují pobyt na adrese určené cizineckou policií, povinnost se pravidelně hlásit na cizinecké policii a povinnost pobývat v přijímacím středisku pro žadatele o azyl.
Existují však důkazy o tom, že zajištění se v praxi používá dříve, než jsou zváženy všechny alternativy.

Procesní záruky

+/-

Maximální lhůta pro zajištění je stanovena zákonem a činí 180 dnů. Tato lhůta může být prodloužena, pokud osoba nebo země původu nespolupracuje, ale nemůže překročit celkem 545 dnů. U nezletilých osob a rodin s dětmi činí maximální lhůta 90 dnů. U žadatelů o azyl je maximální doba 120 dnů.
Rozhodnutí o zajištění, v němž jsou uvedeny důvody zajištění a počáteční doba trvání, musí být poskytnuto písemně do 48 hodin.
Policie musí informovat zajištěné osoby o tom, jak mohou napadnout své zajištění a požádat o propuštění, a musí jim poskytnout informace o bezplatném právním poradenství. O určení absence státní příslušnosti nejsou poskytovány žádné informace.
Pokud o to zajištěná osoba nepožádá, není nezbytnost dalšího zajišťování pravidelně přezkoumávána. Zajištěná osoba se může proti rozhodnutí o zajištění odvolat k soudu do 30 dnů a znovu do 30 dnů od předchozího rozhodnutí soudu. Proti zamítavému rozhodnutí soudu se lze odvolat k Nejvyššímu správnímu soudu ve lhůtě 14 dnů. Zajištěná osoba musí být okamžitě propuštěna, pokud soud vydá kladné rozhodnutí. Je rovněž možné každý měsíc žádat o propuštění orgán, který vydal původní rozhodnutí o zajištění (tj. cizinecká policie nebo Ministerstvo vnitra).
Bezplatná právní pomoc je poskytována každý týden ve všech zajišťovacích zařízeních. Zajištěné osoby se mohou rozhodnout pro zastupování nevládní organizací nebo soud může jmenovat bezplatného právního zástupce.
O určení absence státní příslušnosti může zajištěná osoba požádat Ministerstvo vnitra písemnou žádostí za pomoci právního zástupce.
K dispozici nejsou žádné veřejné informace o stávajících pokynech, jimiž se řídí proces vydávání nových dokladů/zjišťování občanství, které provádí cizinecká policie.

Ochrana po propuštění

Osobám propuštěným ze zajištění nejsou poskytnuty žádné doklady totožnosti ani právní status. Pokud osoba nevlastní cestovní doklad, bude jí vystaven výjezdní příkaz na jeden měsíc, zákon však v současné době neposkytuje cestu k legalizaci, pokud osobu nelze vyhostit.
Kumulativní doba strávená v zajištění se nezapočítává do maximální lhůty.

Dohody o navracení a zpětném přebírání osob

+/-

Jako členský stát EU Česká republika většinou implementuje dohody EU o zpětném přebírání osob, v nichž jsou zohledněny osoby bez státní příslušnosti (např. dohoda o zpětném přebírání se Srbskem nebo Ukrajinou).
Ve dvoustranných dohodách je obecně zohledněna absence státní příslušnosti. V dohodě s Kosovem je například zvažován postup pro určení občanství nebo absence státní příslušnosti, který zahrnuje odkaz na záruky pro osoby narozené na území bývalé Jugoslávie a rozhovory k určení občanství. Ve většině dvoustranných dohod lze nalézt odstavce výslovně povolující zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí včetně osob bez státní příslušnosti (např. Polsko, Rumunsko a Moldavsko). Jedinou dvoustrannou dohodou, která osoby bez státní příslušnosti vůbec nezmiňuje, je dohoda s Vietnamem.
K dispozici nejsou žádné informace o tom, jak jsou tato ustanovení uplatňována v praxi.

Prevence a omezení

Posuzuje přiměřenost záruk v zákonech o občanství určené k prevenci a omezení absence státní příslušnosti, včetně ochrany dětí, které by jinak byly bez státní příslušnosti, narozené na území nebo státním příslušníkům v zahraničí, ochrany nalezenců a osvojených dětí. Zkoumá zákon, politiky a praxe týkající se registrace narození, včetně možnosti pozdní registraci narození, omezujících opatření přijatých státy za účelem prevence absence státní příslušnosti ve vysoce ohrožených skupinách a ustanovení týkající se upírání občanství.

Česká republika si v prevenci a omezení absence státní příslušnosti vede poměrně dobře, v případě dětí narozených bez státní příslušnosti v České republice však existují důležité nedostatky, protože schopnost dítěte získat české občanství závisí na jednání nebo postavení rodičů. Existuje konkrétní ustanovení na ochranu práva na státní občanství dětí narozených uprchlíkům a nalezencům a na prevenci absence státní příslušnosti v procesu adopce. Zákon také stanoví, že všechna narození musí být zaregistrována do tří dnů a rodné listy vydány všem dětem do 30 dnů. Za určitých okolností (u uprchlíků a žadatelů o azyl) lze od požadavků na dokumentaci upustit a místo toho poskytnout čestné prohlášení. Občanství dítěte se v rodném listě neuvádí a je stanoven postup pro určení občanství později. Orgány nemají žádné zákonné pravomoci zbavit někoho českého občanství, neexistují žádná ustanovení k automatickému pozbytí a existují ochranná opatření, která zabraňují absenci státní příslušnosti v případech dobrovolného vzdání se občanství.

Naturalisation

+/-

Obecně je naturalizace možná po pěti letech trvalého pobytu, v případě osoby s povolením k pobytu za účelem strpění pobytu se tedy jedná o pět let pobytu na základě potvrzení o strpění pobytu plus pět let trvalého pobytu. V případě osob bez státní příslušnosti (a uprchlíků) však může být naturalizace usnadněna na základě uvážení Ministerstva vnitra, poté co daná osoba získá trvalý pobyt.
Ministerstvo vnitra může v případě osob bez státní příslušnosti a uprchlíků rovněž upustit od požadavku, aby osoba, která si naturalizaci přeje, nebyla zátěží pro systém sociálního zabezpečení.
Pro naturalizaci musí být splněny další požadavky (tj. zkouška z jazyka a reálií (nepožaduje se, pokud osoba studovala v českém jazyce po dobu tří let, je mladší 15 let, starší 65 let nebo má mentální postižení); doložení příjmu; trestní bezúhonnost).
Žádost o naturalizaci je bezplatná, pokud je však schválena, činí poplatek 2 000 Kč v případě dospělých osob a 500 Kč v případě nezletilých osob a uprchlíků. Podle uvážení ministerstva může být poplatek ve výjimečných případech snížen na 500 Kč a v případě nezletilých osob a uprchlíků na 100 Kč. Pro osoby bez státní příslušnosti není stanovena žádná zvláštní výjimka, mohou však žádost o výjimku podat.
České občanství nelze získat, má-li osoba záznam v trestním rejstříku, přičemž osoby bez státní příslušnosti nejsou od tohoto požadavku osvobozeny.

Osoba bez státní příslušnosti narozena na území

+/-

U dětí narozených v České republice, které by jinak byly bez státní příslušnosti, existují zákonná ustanovení k získání českého občanství, nepředstavují však úplnou záruku, která by zamezila absenci státní příslušnosti ve všech případech.
V případě dětí narozených na území, jejichž oba rodiče jsou bez státní příslušnosti, je toto ustanovení automaticky zajištěno ze zákona. V jiných případech je třeba podat na Ministerstvo vnitra žádost o osvědčení o státním občanství ČR, ve kterém musí rodiče prokázat, že dítě není bez státní příslušnosti, protože oni neprovedli nezbytné kroky k tomu, aby dítě získalo jejich občanství.
V obou případech může dítě nabýt české občanství, pokud alespoň jeden z rodičů má v době narození dítěte v zemi oprávněný pobyt po dobu nejméně 90 dnů.
Žádné věkové ani časové omezení, do kterého musí děti/osoby bez státní příslušnosti narozené na území žádost podat, zde neexistuje.
Existuje konkrétní ustanovení na ochranu práva na občanství u dětí narozených uprchlíkům. Status uprchlíka je považován za relevantní důvod, proč rodič nepodnikl kroky k tomu, aby dítě získalo občanství rodiče, pokud to vyžaduje kontakt s orgány země původu rodiče.

Nalezenci

Nalezenec získává české občanství toho dne, kdy je nalezen, pokud je mladší tří let a pokud orgán do šesti měsíců neprokáže, že získal jiné občanství. Pokud je starší než tři roky a jeho totožnost nelze zjistit z důvodu nízkého věku nebo zdravotního postižení, získává české občanství na základě žádosti podané opatrovníkem.
K získání občanství u nalezence neexistuje žádná věková hranice a nelze jej odebrat.

Adopce

Aby osvojené dítě mohlo pozbýt české občanství, musí rodiče osvojeného dítěte prokázat, že dítě má nebo získá jiné občanství, a existují ochranná opatření, která v tomto procesu brání absenci státní příslušnosti.
Pokud je alespoň jeden rodič českým státním příslušníkem, získává osvojené dítě české občanství po potvrzení adopce českými úřady.

Ius sanguinis (právo krve)

Pokud je alespoň jeden rodič českým státním příslušníkem, děti narozené v zahraničí získávají občanství podle původu a neexistují zde žádné diskriminační podmínky.

Registrace narození

Zákon stanoví, že všechny děti musí být zaregistrovány do tří dnů po narození. Registraci provádí zařízení, kde se dítě narodí, nebo v případě domácího porodu musí rodiče do tří dnů přihlásit dítě na matrice v místě svého bydliště (v případě matky během tří dnů, kdy je toho schopna). Neregistrování narození je trestný čin a trestá se pokutou až do výše 5 000 Kč (přibližně 190 EUR).
Za zvláštních okolností lze upustit od povinnosti předložit dokumentaci k registraci narození a místo toho lze poskytnout čestné prohlášení (např. v případě uprchlíků / žadatelů o azyl).
Všem dětem bez ohledu na právní status nebo občanství bude matrikou do 30 dnů od oznámení narození vystaven český rodný list.
Občanství dítěte se do matriky ani do rodného listu nezaznamenává, zaznamenává se však občanství rodičů. Občanství dítěte bude určeno, až požádá o český pas, doklad totožnosti nebo vízum. Rodiče dítěte, které nezíská české občanství při narození, musí jeho jménem do 60 dnů požádat o vízum, přičemž české orgány do té doby určí občanství dítěte. Pokud existují jakékoli pochybnosti o tom, zda dítě při narození získá české občanství, musí rodiče na místní matrice v místě narození požádat o osvědčení o státním občanství ČR.
Neexistují žádné věrohodné zprávy o tom, že by dětem bylo bráněno v registraci jejich narození.

Omezení

Neexistují žádné důkazy o aktivních opatřeních nebo kampaních ze strany českých orgánů směřujících k omezení absence státní příslušnosti nebo k podpoře registrace narození ve velmi ohrožených skupinách.
Absence státní příslušnosti se v České republice považuje v první řadě za migrační problém. UNHCR vládní komisi doporučil provést výzkum absence státní příslušnosti in situ.

Odebrání občanství

V českém právu neexistují žádná ustanovení o upírání občanství.
V případě dobrovolného vzdání se občanství musí dotyčná osoba prokázat, že má nebo získá jiné občanství a že existují ochranná opatření, která během tohoto procesu zabrání absenci státní příslušnosti.

Zdroje

Knihovna zdrojů, právní nástroje, publikace a materiály pro odbornou přípravu v oblasti absence státní příslušnosti, konkrétně relevantní pro tuto zemi. V knihovně zdrojů je k dispozici více regionálních a mezinárodních materiálů a také zdroje z jiných zemí. Vnitrostátní judikaturu lze nalézt v databázi judikatury v oblasti absence státní příslušnosti (souhrny jsou k dispozici v angličtině).
Upozorňujeme, že tato sekce se momentálně vyvíjí. Vraťte se sem brzy a najděte další zdroje.
Judikatura: Rozsudky a rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, Soudního dvora Evropské unie nebo smluvních orgánů OSN ve vztahu k příslušné zemi, které řeší absenci státní příslušnosti nebo ovlivňují práva osob bez státní příslušnosti.
Mezinárodní a regionální úmluvy: Vyjmenovává čtyři základní úmluvy v oblasti absence státní příslušnosti. Informace o tom, zda je země smluvní stranou těchto úmluv, a příslušné výhrady, jsou k dispozici výše v kapitole „Mezinárodní a regionální úmluvy“.
Publikace: Zprávy, brífinky, připomínky k mechanismům pro sledování lidských práv a další relevantní publikace v oblasti absence státní příslušnosti.
Materiály pro odbornou přípravu: Materiály pro odbornou přípravu, které napomáhají budování kapacit a odborné přípravě v oblasti absence státní příslušnosti.

International and regional treaties

United Nations - Convention relating to the Status of Stateless Persons (Led 1954)

Council of Europe - European Convention on Nationality (Lis 1997)

Council of Europe - Convention on the Avoidance of Statelessness in relation to State Succession (Led 2006)

United Nations - Convention on the Reduction of Statelessness (Led 1961)

Publications

European Network on Statelessness - Thematic briefing: Birth registration and the prevention of statelessness in Europe (Črv 2020)

UNHCR - Faces of Statelessness in the Czech Republic (Pro 2020)

European Network on Statelessness - Statelessness determination and protection in Europe (Zář 2021)

ENS - Addressing the risks of statelessness among children in migration in Europe (Říj 2022)

Česká republika

Dodatečné zdroje

HODNOTÍCÍ KLÍČ

DOPLŇUJÍCÍ INFORMACE

Latest news on Czech Republic

Sign up to our newsletter